Vysloužilý četník Otto Bláha chtěl poslat Čechy na východní frontu

18. březen 2021

Před 75 lety se v osvobozeném Československu rozbíhaly procesy s pronacistickými kolaboranty. Jako první byl souzen představitel takzvaného Českého svazu válečníků Otto Bláha. Čím se provinil a jak za své chyby zaplatil?

Účinkuje: historik Michal Pehr
Připravil: David Hertl

Spolupráce Čechů s nacisty v letech 2. světové války má mnoho podob. Jednou z nich je působení Českého svazu válečníků. I když se deklaroval jako nepolitický, v tíživé protektorátní atmosféře měla i jemná symbolika význam – třeba to, jak intenzivně se představitel svazu Otto Bláha stýkal s představiteli okupačního režimu nebo jak i v českém prostředí zdravil zdvižením pravice.

Český svaz pro spolupráci s Němci u státního prezidenta Emila Háchy. Zleva generál četnictva Otto Bláha, předseda svazu Jan rytíř Fousek, státní prezident Emil Hácha, prezident České akademie Josef Šusta, Karel Jiří hrabě Belcredi

Otto Bláha (1881–1946) pocházel z rodiny poděbradského statkáře, život spojil s četnictvem a je neuvěřitelné, jak se mu hodila jeho náhodná setkání.

Coby velitel četnické stanice v Náchodě (1911–1914) dohlížel na bezpečnost majitelů zámku v Ratibořicích. Přijížděl tam i příslušník württemberské šlechty Konstantin von Neurath, později první protektor v Praze. V letech první světové války byl Bláha ve štábu německé jižní armády, kde se seznámil s Johannesem Blaskowitzem, pozdějším velitelem okupačních vojsk v Protektorátu.

S Hitlerem se potkal za první války

V roce 1917 absolvoval Bláha výcvik u letectva, kde poznal mladého Hermanna Göringa. A pomyslná třešnička: na západní frontě se Bláha poznal s Fritzem Wiedemannem z pluku, ve kterém sloužil Adolf Hitler; později se Wiedemann stal Hitlerovým pobočníkem.

Všechny známosti Bláha využil, když se po březnu 1939 dral do veřejného života. To už byl plukovníkem četnictva ve výslužbě, kam jej v roce 1935 předčasně odeslali jako věčného „potížistu“. Měl časté problémy s nadřízenými a v mnoha působištích pletky se ženami.

Schůze výboru Českého svazu pro spolupráci s Němci v roce 1940. Zleva prezident České akademie Šusta, Karel Jiří hrabě Belcredi, Jan rytíř Fousek (při projevu), Josef Kliment a generál četnictva Otto Bláha

Bláhu hnala do politiky touha po společenském uznání. Vezl se i na vlně popularity vysloužilců z první světové války, kterým byla v nacistickém režimu prokazována úcta.

Dokud byl v Praze protektorem von Neurath, Bláhovi se dařilo: navrhoval povinnou výchovu české mládeže v německém duchu, kterou měli vést členové jeho svazu válečníků, prosazoval českou variantu arizace židovského majetku – a ke zděšení premiéra Eliáše i prezidenta Háchy přišel s nápadem, aby se bojů na východní frontě účastnily i české jednotky.

Směšný spolek?

Po příchodu Heydricha do Prahy Bláhův význam upadá a v létě 1943 rezignoval na vedení svazu válečníků. Když byl Bláha po válce souzen, jeho obhájce řekl: „Jeho směšný společek neměl a nemohl mít vedoucí postavení v politickém životě.“

Bláha se hájil, že u  nacistů intervenoval za tisíce vězněných Čechů. Uváděl konkrétní případy, téměř nikdo ale nebyl ochoten v jeho prospěch svědčit; případně byl přistižen, že lže. Byl popraven 21. ledna 1946 na Pankráci.

Detaily z jeho protektorátního působení připomene v pořadu Portréty historik Michal Pehr.

autor: David Hertl
Spustit audio