Vysloužilý četník Otto Bláha chtěl poslat Čechy na východní frontu

Spolupráce Čechů s nacisty v letech 2. světové války má mnoho podob. Jednou z nich je působení Českého svazu válečníků. I když se deklaroval jako nepolitický, v tíživé protektorátní atmosféře měla i jemná symbolika význam – třeba to, jak intenzivně se představitel svazu Otto Bláha stýkal s představiteli okupačního režimu nebo jak i v českém prostředí zdravil zdvižením pravice.

Český svaz pro spolupráci s Němci u státního prezidenta Emila Háchy. Zleva generál četnictva Otto Bláha, předseda svazu Jan rytíř Fousek, státní prezident Emil Hácha, prezident České akademie Josef Šusta, Karel Jiří hrabě Belcredi|foto:ČTK

Otto Bláha (1881–1946) pocházel z rodiny poděbradského statkáře, život spojil s četnictvem a je neuvěřitelné, jak se mu hodila jeho náhodná setkání.

Coby velitel četnické stanice v Náchodě (1911–1914) dohlížel na bezpečnost majitelů zámku v Ratibořicích. Přijížděl tam i příslušník württemberské šlechty Konstantin von Neurath, později první protektor v Praze. V letech první světové války byl Bláha ve štábu německé jižní armády, kde se seznámil s Johannesem Blaskowitzem, pozdějším velitelem okupačních vojsk v Protektorátu.

S Hitlerem se potkal za první války

V roce 1917 absolvoval Bláha výcvik u letectva, kde poznal mladého Hermanna Göringa. A pomyslná třešnička: na západní frontě se Bláha poznal s Fritzem Wiedemannem z pluku, ve kterém sloužil Adolf Hitler; později se Wiedemann stal Hitlerovým pobočníkem.

Všechny známosti Bláha využil, když se po březnu 1939 dral do veřejného života. To už byl plukovníkem četnictva ve výslužbě, kam jej v roce 1935 předčasně odeslali jako věčného „potížistu“. Měl časté problémy s nadřízenými a v mnoha působištích pletky se ženami.

Schůze výboru Českého svazu pro spolupráci s Němci v roce 1940. Zleva prezident České akademie Šusta, Karel Jiří hrabě Belcredi, Jan rytíř Fousek (při projevu), Josef Kliment a generál četnictva Otto Bláha|foto:ČTK

Bláhu hnala do politiky touha po společenském uznání. Vezl se i na vlně popularity vysloužilců z první světové války, kterým byla v nacistickém režimu prokazována úcta.

Dokud byl v Praze protektorem von Neurath, Bláhovi se dařilo: navrhoval povinnou výchovu české mládeže v německém duchu, kterou měli vést členové jeho svazu válečníků, prosazoval českou variantu arizace židovského majetku – a ke zděšení premiéra Eliáše i prezidenta Háchy přišel s nápadem, aby se bojů na východní frontě účastnily i české jednotky.

Směšný spolek?

Po příchodu Heydricha do Prahy Bláhův význam upadá a v létě 1943 rezignoval na vedení svazu válečníků. Když byl Bláha po válce souzen, jeho obhájce řekl: „Jeho směšný společek neměl a nemohl mít vedoucí postavení v politickém životě.“

Bláha se hájil, že u  nacistů intervenoval za tisíce vězněných Čechů. Uváděl konkrétní případy, téměř nikdo ale nebyl ochoten v jeho prospěch svědčit; případně byl přistižen, že lže. Byl popraven 21. ledna 1946 na Pankráci.

Detaily z jeho protektorátního působení připomene v pořadu Portréty historik Michal Pehr, vysíláme v repríze.