Felix Cámara byl autorem oblíbené komedie i obdivovatelem Frankova fašismu
Kolikrát ročně asi odvysílají všechny televizní stanice film režiséra Otakara Vávry Dívka v modrém? Úspěšná komedie vznikala ve složitém roce 1939 a premiéru měla v lednu 1940. Film se na televizních obrazovkách pravidelně objevoval i v letech socialismu přesto, že scénář k němu vznikl ve spolupráci s autorem, který sympatizoval s fašismem a nacionálním socialismem: Felixem de la Cámara. V pořadu Portréty o něm hovoří historik Eduard Burget.
Rodák z Kutné Hory (1897) celý život tvrdil, že je potomkem španělského šlechtického rodu. Přestože jeho otec i děd pocházeli z Haliče a oba udělali kariéru ve státních službách (otec jako voják, dědeček jako velitel věznice ve Lvově), historikové se dnes přiklánějí k možnosti, že vzdálená příbuznost se španělským rodem je možná.
Čtěte také
Po studiích na reálce vstoupil do armády a až do roku 1919 byl aktivním důstojníkem. Když skončil u armády, pracoval v rodinném nakladatelství Šolc & Šimáček; převzal po otci. Jako autor je podepsán pod řadou knížek levného čtení, za které hovoří jejich názvy: Ve spárech démonů, Záhada sfingy, Španělské markýzy, Plavovlasý upír a mnohé další.
V roce 1926 zadlužený podnik prodal; podle svědectví Emy Řezáčové žil nákladným způsobem života. V polovině 20. let v Praze zřídil a vedl divadlo Komedia, kde uváděl domácí i zahraniční hry pro nenáročné publikum. Několik let (1922 až 1927) byl také ženatý s primabalerínou Národního divadla Jelizavetou Nikolskou.
Příklon k španělskému fašismu
Když jeho pražské divadlo vyhořelo, pobýval v Paříži, kde pro sebe objevil filmový průmysl. Zájem o film si přinesl i zpátky do Prahy, byl autorem nebo spoluautorem scénářů nebo námětů k nepříliš kvalitním filmům, které i ve druhé polovině 30. let dobová kritika přijímala jako podprůměrné: Tvoje srdce inkognito (1936), Slávko, nedej se (1938), Pozor, straší! (1938), Nevinná (1939), Děvče z předměstí (1939), Okénko do nebe (1940); úspěch měla až Dívka v modrém (1940), především díky režii Otakara Vávry.
Čtěte také
Druhá polovina 30. let je také spojena s Cámarovým příklonem ke španělskému fašismu. Napsal několik oslavných knih o Španělsku a generálu Frankovi, podporoval frankistický režim během španělské občanské války. Nestavěl se proto ani proti okupaci Československa.
Z mnoha důkazů ale vyplývá, že spíše než o programového kolaboranta s nacisty šlo o „jezdce na vlně“, který využil momentální situace a snažil se uplatnit v protektorátní kultuře, zejména filmu. Přestože je vytrvale označován za spolupracovníka gestapa, dokonce placeného, neexistuje o tom jediný důkaz. Naopak se dochovala svědectví, že svých známostí mezi nacisty využil k tomu, aby bránil „arizaci“ barrandovských filmových ateliérů.
Na jeho špatné pověsti mezi revolučně naladěnými Čechy to ale nic nezměnilo: stopy Felixe Cámary mizí krátce po 5. květnu 1945, kdy odešel ze svého bytu na Kampě. Nejrozšířenější verzi, že byl příslušníky revolučních gard oběšen a ještě umírající na oprátce upálen, nelze nijak doložit. Ještě v září 1946 Státní bezpečnost po Cámarovi vyhlásila pátrání, ale místo pobytu neznala ani jeho matka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
