Evropské politické společenství může být věčnou čekárnou na vstup do EU, varuje bruselská zpravodajka Šafaříková

Myšlenka na vznik uskupení, které by sdružovalo nejen státy EU ale i země, které se k ní chtějí připojit nebo mají k Unii politicky blízko, vzešla v květnu letošního roku z francouzského předsednictví.

„V momentě, kdy se evropská sedmadvacítka shodla na podpoře této myšlenky, se kterou přišel prezident Macron, vznikl impulz, aby se dnešní setkání uskutečnilo,“ popisuje ředitelka odboru pro předsednictví ČR v Radě EU Alice Krutilová z Úřadu vlády.

Podle bruselské zpravodajky Hospodářských novin, serveru Aktuálně a týdeníku Respekt Kateřiny Šafaříkové má francouzská zahraniční politika dlouhou tradici podobných projektů.

„Například v roce 1991 přišel tehdejší francouzský prezident François Mitterand s myšlenkou na jakousi evropskou konfederaci. To ale tehdy lídři nových republik včetně Československa s poděkováním odmítli, protože chtěli usilovat o vstup do Evropské unie,“ vysvětluje Šafaříková.

Co je cílem?

Podle Krutilové by smyslem akce měl být méně institucionalizovaný druh setkávání států. „Na úrovni evropské sedmadvacítky, Rady Evropy nebo OBSE mají často lídři ohledně svých výstupů svázané ruce a jednání zpravidla nejsou spontánní. Pražská platforma by měla být více o dialogu a měla by poskytnout prostor pro bilaterální nebo trilaterální jednání,“ říká Krutilová.

Čtěte také

EU strká nos do věcí, ke kterým nemá kompetence, míní Vondra. Ten požadavek je oprávněný. Z Maďarska se stává autokracie, soudí Richterová

Země budou v rámci programu rozdělené na čtyři tzv. tematické kulaté stoly, které se budou věnovat energetice, klimatu, ekonomice anebo míru a prosperitě. Řeč by tak měla přijít i na témata spojená s válkou na Ukrajině, energetickou krizí nebo migrační krizí, která se týkají nejen zemí EU, ale právě i okolních států.

„V podstatě existují dvě interpretace toho, proč Emmanuel Macron vznik společenství inicioval. Jeden je ten zmiňovaný neformální deštník, kde se bez náročných procedur a papírování sejdou politici, kteří mají důvod spolu mluvit.“

Pražská platforma by měla být více o dialogu a poskytnout prostor pro bilaterální nebo trilaterální jednání.
Alice Krutilová

„Druhá interpretace je taková, že chce prezident Macron a další politici, kteří s tím souhlasili, vytvořit takovou ,věčnou čekárnu‘ na vstup do Evropské unie,“ míní Šafaříková.

Rozšiřování Evropské unie

Podle Šafaříkové je západoevropské, a zvláště francouzské, veřejné mínění spíše skeptické vůči dalšímu rozšiřování EU. Do jaké míry je tato interpretace pravdivá však budeme vědět až časem. Podle francouzského prezidenta a jeho diplomacie se o žádnou „věčnou čekárnu“ nejedná, má jít především o platformu pro setkání evropských států s těmi, které do EU nepatří.

Čtěte také

Karel Barták: Popularitě populistů včetně krajní pravice pomáhá energetická krize a nedůvěra v řešení nabízená EU i vládami

U většiny balkánských států přitom převažuje frustrace z procesu rozšiřování Evropské unie, který je často náročný a pomalý. „Makedonie čekala téměř 20 let, než jí byl udělen status kandidátské země. Podobných příkladů je víc a tyto země tudíž berou jakoukoli další platformu jako takovou udičku, které se můžou chytit a přitáhnout blíž k EU,“ popisuje Šafaříková.

Odlišným případem je však podle Šafaříkové Turecko, které z různých důvodů ztratilo zájem o vstup do EU. Turecký prezident Erdogan, který dnes přijel do Prahy, však může ocenit setkání právě jako příležitost, při které může mluvit s ostatními státy bez toho, aniž by mu byly vyčítány nedostatečné reformy nebo konzervativní přístup turecké politiky, které EU kritizuje a pro Turecko představují jednu z překážek pro možný vstup do EU.

Poslechněte si celé Téma dne v audiozáznamu. Moderuje Šárka Fenyková.