Eva Turnová: Zakutálený kondík
Ležela jsem na posteli v hotelovém pokoji, z hlavy mi stékaly pramínky krve a očima jsem marně hypnotizovala kliku u dveří. Nikdo z kluků z kapely za ní nevzal. Kdybych byla bývala chytla lano od dívčí skupiny Zuby nehty, rozhodně bych neumírala takhle opuštěná ve 13. patře tchajwanského hotelu.
Předešlý večer jsme hráli v místním klubu, lidi napjatě naslouchali hudbě, jako by rozuměli i textům… Po vytleskávání jsem spěchala na přídavek a rozčísla si čelo o balkon, na Tchaj-wanu je prostě všechno strašně malý. Z hlavy mi crčela krev, ale euforie byla taková, že tomu nikdo nevěnoval pozornost, a tak jsem se odpotácela na pokoj.
Čtěte také
Být v holčičí partě a rozrazit si hlavu při koncertě, okamžitě vyfasuju analgetickou směsku, budu ležet pokrytá slizem ze zvlhčených ubrousků, lehčí o šminky, které si kamarádky mezi sebou ještě stihnou rozdělit. Ženy jsou prostě starostlivé a hlavně akční.
Muž, jakmile nemá co lovit, moc se nepřetrhne.
Nakonec jsem se z toho pomocí minibaru vykřesala.
Vracím se domů za svým přítelem:
„Ahoj, málem jsi o mě přišel, ale nakonec to všechno dobře dopadlo…“
Čtěte také
„Moment, zakutálel se mi kondík,“ funí přítel s hlavou v reprobedně.
„Máš radost?“ ptám se.
„No ani ne právě, jak vidíš…“ odpoví jeho vystrčené nohy.
Se zaschlou ránou na temeni a čerstvou v srdci se rozjedu za kamarádkou. Na noc se k ní zašiju, probereme to a ráno mu budu vzácnější.
„Tak co, jaký bylo přivítání?“ ptá se Aňa.
„Žádný. Hledá kondík…“
„Kondík? To je nějakej novej podnik?“
Čtěte také
„Ne, to je něco, co se kutálí.“
„Kondom!“
„Říkám, že se to kutálí.“
„Může bejt přece v kulatý krabičce.“
„My to nepoužíváme,“ vysvětluju.
„No právě…“
„Nebuď podezíravá…“
„Hele, ani bych se mu nedivila. Z hlavy ti koukaj nitě a máš na sobě dvě džínový věci najednou, což se nenosí. Neustále si koušeš zuby nehty a teď jsi ještě navíc praštěná. Koukej se dát do pořádku a zejtra ho normálně sveď.“
Vzala jsem si od ní na noc prášek a vrátila se domů oblečená v kůži.
„Ahoj, tak tady mě máš.“
„Čau. Už jsi přijela z tý Asie?“
„Jo, včera. Vzpomínáš? A moc se těším na tvůj kondík.“
„Kondíka už jsem vyndal, ale bohužel se ti teď nemůžu věnovat.“
„Proč?“
„Někam mi zapad tranďák.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
