Eva Turnová: V Šatlavě
Minulé pondělí mi zavolal kamarád: „Přijď večer do Šatlavy, hraje kapela Valkýra, je to symfonickej rock.“ Tak to mě zajímá. Valkýra je opera od Richarda Wagnera postavená na severské mytologii. Jsem zvědavá, jak bude znít symfonie v Šatlavě.
V Šatlavě jsem byla jenom jednou, je to útulná špeluňka pod Karlovým mostem, kde se úplně zastavil čas; v ulici, kde je jedna luxusní restaurace vedle druhé, je to vlastně už i fenomén. Kdysi se tu scházeli muzikanti z Karlova mostu, aby zapili svůj výdělek. Za barem obsluhuje Líba, postarší paní, která ostrým pohledem monitoruje celý prostor a jakmile se jí někdo nezdá, okamžitě zasáhne.
Čtěte také
Vejdu, Líba mě hned sjede pohledem:
„Dobrý den, dám si grog,“ řeknu opatrně.
„Ne, pivo,“ opraví mě Líba.
„Ne, grog.“
„Říkám pivo.“
„Tak aspoň svařák,“ zkouším to.
„Tak to radši grog, ale uděláš si ho sama, já se s tím nebudu matlat,“ řekne Líba.
Zavřená láska
Vstupuji za bar na minové území Líby, která mě totálně ignoruje, z čehož usuzuji, že se nesmím na nic ptát a rušit jí při čepování piva.
Čtěte také
Na zdi nad barem jsou vylepená pravidla Klubu: „Očekává se, že přítomní se budou chovat podle norem společenského chování s vědomím toho, že mohou být kdykoliv vykázáni.“
Mladík na baru si právě dává malé pivo a mudruje: „Ať je Zeman, jakej chce, tak všechno, co říká, dává smysl,“ řekne a za pár minut už je venku na mrazu, aniž by si stihnul obléct kabát.
„Dá si malý pivo a ještě tohle. To se mi snad zdá,“ uleví si Líba.
Konečně najdu lahev s rumem, ale ujede mi ruka, takže mám rumu plný hrnek a není už místo na vodu. Nechci riskovat vyhazov, a tak si jdu sednout mezi hosty.
Čtěte také
To už v rohu místnosti řeže do kytary frontman Valkýry, bělovlasý hobit kolem padesátky. Je evidentní, že symfonii dnes neuslyším, jde o vlastní tvorbu, ale textům není vzhledem k nahalenému zpěvu vůbec rozumět. Po třetí skladbě přichází Líba s kytarou a začne hrát motiv z filmu Balada pro banditu. Toho využívám a jdu si udělat opravdový grog.
Dám vařit vodu a čekám. Dovnitř vchází Angličan, který prý právě večeřel U tří pštrosů, šel si ven zakouřit a ztratil se. Když zjistí, že u nás se kouří uvnitř, poroučí si malé pivo. Vžívám se do role Líby:
„Velký.“
„Ne, malý,“ brání se Anglán.
„Říkám, že velký.“
„Ok, tak velký,“ řekne Angličan. „Kde to vlastně jsme? “
„V Šatlavě.“
„Můžeš to napsat anglicky?“
Pokouším se o anglický přepis: „Shut-love-yeah“.
„Aha! Tady je zavřená láska, proto je tu tak příjemně,“ řekne Angličan a směje se.
Do našeho hovoru někdo začne zpívat Rosu na kolejích. To se mi snad zdá. Vykouknu zpoza baru… u mikrofonu stojí Líba, jediný štěstí, bejt to někdo jinej, tak už letí.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
