Eva Turnová: Středověk trvá
Na Černý pátek mě známá na Facebooku vyzvala, abych si odstranila svou profilovou fotku v rámci akce „stop násilí na ženách“.
Představila jsem si, jak Franta přijde domů z rachoty, zapne Facebook, nevidí tam profilovky přátel ženského pohlaví a řekne si: fíha, bez těch holek by to bylo fakt na prd, zkusím je míň mlátit.
Eva Turnová: Mezi geniem loci a lunaparkem
Nechodím ráda do centra Prahy, protože všechna místa, kde jsem se kdysi procházela a bloumala, jakoby ztratila ducha.
Tahle anekdotická úvaha mě přiměla k hlubšímu zamyšlení. Myslím si, že podstata mužů a žen začíná až nebezpečně fúzovat; přibývá například mužské submisivity a ženského mačismu. Vzniklý chaos vyvolává v obou druzích nejistotu a často vyústí v agresivní chování, které je vlastně takovým voláním o pomoc.
V případě domácího násilí by měl člověk prostě po první facce odejít, pokud mu, samozřejmě, z nějakého důvodu, nestojí za to zůstat. Někdy za to může nedostatek sebelásky, někdy nutkavý sklon k morbiditě.
Možná víc než fyzické násilí mě trápí jeho skrytější mentální projevy, proti kterým se mnohdy člověk neubrání; nechává si dobrovolně krást duši, například zesměšněním něčeho, na čem mu záleží.
Černí andělé
Před mými třemi posledními výstavami obrazů jsem oslovila různé kamarády, aby řekli na úvod pár slov. První si připravil řeč, během které prozradil, že nevím, kdo je můj táta a podle toho to vypadá.
Eva Turnová: Babišchán a jeho syn
Je spousta příběhů, které začínají zdánlivě dobrým úmyslem, ale ve chvíli, kdy hlavní hrdina něco získá a chce si to udržet, postupně se od dobrých úmyslů odklání, až příběh špatně skončí.
Druhý kamarád na další výstavě vytáhl pamflet a zdůraznil, že žádný z mých napatlaných portrétů se nepodobá předloze. Před třetí výstavou do sebe řečník vyklopil lahev rumu, upadl, a už se nezvednul.
Řešit to znamená „nechápat srandu“ a nic to nezmění. Stejně tak nic nezmění kolektivní vzdor, symbolické odstraňování fotek nebo kampaň #MeToo. V zásadě jde o to, že se bojíme, neumíme se sebou navzájem zacházet, a i taková pěkná věc jako je sex se stala nástrojem k vyjadřování stanovisek.
Jdu na koncert Lucie, všichni tančí na píseň Černí andělé a blaženě se prolamují v zádech na text, ve kterém se skrývá hluboká pravda: „Sex je náš, dělá dobře mě i tobě.“
A který končí další pravdou: „Středověk neskončil, středověk trvá.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
