Eva Turnová: Mezi geniem loci a lunaparkem

Jsou až moc opravená a nebo obtěžkaná rojem turistů s vystrčeným deštníkem.

Eva Turnová: Babišchán a jeho syn

• Upravit
• Smazat

Je spousta příběhů, které začínají zdánlivě dobrým úmyslem, ale ve chvíli, kdy hlavní hrdina něco získá a chce si to udržet, postupně se od dobrých úmyslů odklání, až příběh špatně skončí.

Nedávno mi ale přistála ve schránce výzva: Pozvánka na happening od výtvarníka Abbé Libanského. Ten se rozhodl na Staroměstské náměstí umístit svou polystyrénovou kopii Mariánského sloupu a připomenout, že jedním z prvních viditelných projevů svobody za nové republiky bylo svržení sloupu žižkovským buřičem Frantou Sauerem.

V den instalace vyrážím Pařížskou ulicí směrem ke Staromáku. Cestou vzpomínám na dávné časy, kdy jsem sedávala na soše Husa a přejídala se Vitacitem na tvarohu. Kolem byla spousta holubů, pár důchodců, jinak klid.

Vztyčení polystyrénové kopie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí|foto: Abbé Libanský

Díky minimu vjemů měl člověk blízko sám k sobě. Byl tam jen tak a imaginace se rozjela na plné obrátky. Myslím, že tam vznikly moje první básně: Leze prase po skále, smekaj se mu sandále; já mám doma larvu, na skobu jí narvu; vyletěly do noci, včely první pomoci.

A nebudou nás mít pitomci v moci

Jenže doba se zrychlila. Přicházím na náměstí, otvírá se mi výhled na scénu, kde se odehrávají stovky aktivit: Před ořetězovanou sochou Husa vartuje kolona taxíků, o tvář mi praskne bublina z obřího bublifuku, cizinec hraje přes combo falešně „Rape me“ od Nirvány, páreček Němců se dočkal trdelníku, a medvěd panda v nadživotní velikosti láká Japonce k focení za peníze. Protože provozovatel  medvědí atrakce prý „taky musí žrát“.

Eva Turnová: Buď pochválen Putin na Artěku. Nohavica a rukáv taky

• Upravit
• Smazat

Za dob Sovětského svazu navštěvovaly mezinárodní pionýrský tábor Artěk statisíce dětí z východního bloku.

V tomhle lunaparku pro turisty nejen že člověk nemůže myšlenku rozvinout, ale ani ji mít.

Přicházíme na vybraný plácek, umístíme maketu, zazpíváme pár žižkovských písní, a najednou se vrací genius loci, mlčíme, svíčky hoří. Rozcházíme se. V noci policie akci identifikovala jako pokus o nepovolený zábor, odjela a už se nevrátila. Zřejmě se někde vlk nažral a sloup tady zůstal celý.

Tedy necelý. Leží klidně dál, přežil i demonstraci, jakoby zpomalil říčné tempo dnešní doby. Fragmentovitý teleport do časů, ze kterých si můžem přivolat jen to, co chcem.

Víc takových geniů loci, a nebudou nás mít pitomci v moci.