Eva Turnová: Šarlatán
Má oblíbená polská režisérka Agnieszka Holland, autorka snímků Hořící keř nebo Přes kosti mrtvých, před časem natočila životopisné drama Šarlatán s Ivanem Trojanem v titulní roli.
(Následující text vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla)
Její nejnovější film vypráví příběh českého bylinkáře a léčitele Jana Mikoláška, kterému prošly pod rukama miliony pacientů všech společenských vrstev během tří různých politických režimů. Už jako velmi mladý Jan Mikolášek intuitivně léčí nemocné ve svém okolí, cítí, že je nadán jistým darem jasnozřivosti a vnímá ho jako své poslání.
Čtěte také
Jednoznačných momentů ve filmu nenajdeme o moc víc. Prolínání časových rovin, široký záběr témat a zjevná komplikovanost povahy hlavního hrdiny naznačuje, že půjde o film plný rozporů.
Mladý Jan se zpočátku učí u staré bylinkářky, která jeho nadání rozvíjí. Našla v něm pokorného a dychtivého učedníka, zasvěcuje ho do různých tajemství a začíná mu svěřovat své pacienty. Jednou ho pošle do lesa s pytlem plným koťat, která má Jan za úkol utopit, jenomže v lese ho přemůže vlna náhlých emocí a Jan koťata zběsile umlátí o skálu.
Jako starší muž i nadále pomáhá lidem, a to i navzdory tomu, že je vystaven ponižujícím a devastujícím perzekucím. Protipólem jeho lidumilství a velkorysosti je vášnivý a silně majetnický vztah k ženatému asistentovi, který pod jeho tlakem přiměje svou manželku k potratu.
Všemu rozumět a všechno vědět?
Mikolášek se v různých fázích příběhu chodí modlit do lesa k plechovému Ježíši, odírá si kolena o tvrdé kameny, na kterých klečí, ale dál se chová podivně a nevypočitatelně, jako by si nemohl pomoct. Disciplinovanost a racionalita v momentech, kdy léčí, se střídá s temnými emocemi v osobním životě, laskavost se mění v krutost.
Čtěte také
Mikolášek je neochvějně pevný v tom, že se odmítá uchýlit do azylu a dobrovolně se tak vystavuje tlakům ze strany režimu, zároveň se chová konformně k nacistům a ve vykonstruovaném procesu svalí veškerou vinu na svého asistenta. Tento nečekaný konec v nás vyvolává otázku, jak hluboký je jeho cit, co je to za divnou lásku a jestli je tohle konzistentní chování.
I já jsem zaskočená z toho, že nevím, co přesně si myslet. Po čase mě napadá, že film je vlastně o tom, že za dary přesahující běžné schopnosti člověk vždycky zaplatí nějakou daň. A že zlo je mnohdy jakési zmršené dobro, jehož původ tkví v nějakém vnitřním neštěstí. Všichni toužíme po tom všemu rozumět a všechno vědět, přirozené je přitom věci spíše nechápat. Agnieszka Holland je naprostou mistryní v zachycení víceznačných situací. Umí rozehrát momenty rozhodnutí, která často vedou k nezamýšleným důsledkům pro jejich nositele i okolí.
Říkám si, že místo jednoznačných odpovědí bychom se mohli pokusit vidět věci v souvislostech, vnímat a reagovat na to, co se děje teď, a to i v situaci, kterou v současnosti prožíváme.
Autorka je spisovatelka a rockerka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka