Eva Turnová: Něžné surovosti
Jsem pozvaná jako host do zábavné talk show Mojmíra Flekatého. Redaktor Mojmír je bystrý mladík, který své hosty rád podrobuje konfrontaci a vždycky vyhmátne podstatu. Chystám zrovna výstavu obrazů, takže předpokládám, že hovor se bude točit hlavně kolem malování. Cestou přemýšlím o tom, jak nepolapitelná je magie, která způsobí, že člověk stojí fascinovaně před nějakým obrazem a nemůže se ani hnout. Jako když rezonuje s někým blízkým, náhle zbaven všech očekávání a konceptů.
„Jak jste se vlastně dostala k malování?“ zazní první Mojmírova otázka.
Čtěte také
„Na návštěvě u kamaráda výtvarníka; nastřelil mi na rám roletu, nechal mě samotnou s barvami a šel vařit. Tak vznikl můj první portrét.“
„Malíř Boris Jirků o vás napsal: ‚Malby Evy Turnové mě baví, i když je vidět, že je dělala neškolená ruka (a možná právě proto), jsou anatomicky nepřesné, ale portrétovaným jako by kradla duši.‘ Co je podle vás při tvorbě důležité?“
„Aby se člověk osvobodil od svých představ, aby byl poháněn spíš nějakým naléhavým nutkáním nebo touhou… vždycky když začnu moc přemýšlet nebo si říkám, že se mi daří, začne mi portrétovaný unikat a všelijak se proměňovat.“
Čtěte také
„Vaše výstava se jmenuje Něžné surovosti, mohla byste popsat, jak se, den po dni, váš portrétovaný něžně i surově proměňuje?“
„V pondělí našepsuju plátno a před sebe postavím třeba fotku dalajlamy. Za dvě hodiny na mě vykoukne z plátna jeho dvojník. Jenže v zajetí předsudku, že co se namaluje rychle, to nemá hodnotu, rozhodnu se ho trochu vylepšit. Za hodinu na mě z plátna zírá Gustáv Husák.“
„To dělají ty stejné obroučky brýlí… a co úterý?“
„V úterý vezmu houbičku na nádobí, smažu Husáka a doufám, že navážu na zbytky dalajlamy. Zkrátím nos, přiostřím bradu. Po chvilce mě překvapí šklebící se Michael Jackson.“
Čtěte také
„A ve středu to napravíte.“
„Ve středu mám celý den volno, dostávám se do malovacího transu, ztrácím soudnost. Nepoznám, kdy je obraz výborný a kdy strašný. Chvílemi se mi dokonce zdá, že maluju morče. Výsledkem celodenní dřiny je portrét Vladimira Putina.“
„A ve čtvrtek konečně…“
„Ve čtvrtek si namočím houbičku rovnou do cifu a přitlačím, aby vylezly původní obrysy. Poté pracuju na zpětném zakulacení tváře a nosu. Přichází nic netušící dcera: ‚Jé, to je ten černoch z Cesty samuraje! Ty jo, jsi dobrá! Dalajlámu a ještě samuraje během několika dní!‘“
„V pátek se na plátně střídá něžný asijský adolescent a rozlícený mafián. Kápnu na houbičku savo, abych se dostala k prapůvodní éterické verzi.“
„No a v sobotu na vás konečně vykoukne něžný dalajlama…,“ řekne Mojmír.
„Ano, z fotky za prodřeným plátnem.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Související
-
Vážil jsem se čtyřikrát za noc. Moderátor Čestmír Strakatý přiznává souboj se svým tělem
„Vždycky jsem potřeboval mít svou váhu pod kontrolou,” říká Čestmír Strakatý. Moderátor působí při práci sebejistě a málokoho by napadlo, že zrovna on se svým tělem bojuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
