Eva Turnová: Matějská
Myslím, že poslední dobou jsme s opravdovou komunikací na štíru. Lidi jsou čím dál méně zvyklí vnímat se navzájem natolik, aby do nich z druhé bytosti něco opravdu proniklo.
Když je člověk sám, jede si zase vnitřní dialog, ze kterého jej dokáže vytrhnout jen silný podnět. Úměrně tomu se zvyšuje hluk. Člověk si raději všude bere sluchátka s hlukem vlastním, aby přehlušil hluk okolní.
Čtěte také
Já konkrétně chodím eliminovat svůj vnitřní dialog do bazénu na Výstaviště.
Vyrážím i dnes a nedojde mi, že už začala Matějská pouť. Alespoň si připomenu dětství, kdy nejdrsnějšími atrakcemi byly létající deštníky za doprovodu dechovky.
„Kam jdete?“ ptá se trhač lístků.
„Plavat,“ odpovím popravdě.
„Určitě?“ ptá se muž se svítícím rukávem nevěřícně.
„Určitě, dneska budu trénovat labutí styl, pak se ponořím do swimulátoru a nakonec se katapultuju do strašidelné páry,“ řeknu, zamávám mu před obličejem vrškem plavek a přezkou ho mírně štrejchnu o ucho.
Jsem vpuštěná.
Velká matka
Tak copak tu máme? Vedle starých dobrých autodromů, kde si kluci vydrncávali chození, jsou staré dobré střelnice se ženami, které byly v mých dětských představách skrz naskrz prošpikované broky.
Čtěte také
Co se týče nových atrakcí, vypadají děsivě, a tomu odpovídají i názvy; všechno je extreme, highest, super, top a xxl, pod mega ruským kolem si můžete dát „Burgr jako prase“. I řetízkový kolotoč je giga výsuvný.
S nostalgií vzpomínám, jak mě jako malou máma posadila na „velký“ řetízkáč poprvé, jenomže pán, co ho obsluhoval, si tajně přihnul ve své budce rumu a usnul. Prvních deset minut jsme hýkali radostí, ale po dalších deseti minutách vzduchem létaly dětské šavle, a malé hlavičky se bezvládně kinklaly na vznášejících se sedátkách, zatímco odvedle se ozývalo: „Jédém jédém mládeži, na vás tady záleží!“
Už jsem skoro u bazénu, který se nachází mezi atrakcemi Kamikaze a Booster.
Dvouramenný Booster se dvěma řadami sedaček je industriálně monumentální, ale stát hodinu frontu na tříminutovou atrakci, ze které jen možná nedostanu infarkt, by se mi moc nechtělo. Aspoň že už to není tak sflikované jako kdysi.
Čtěte také
Jak obcházím atrakci, vidím, že je vzadu jedna deska odklopená, a nakouknu tam; vnitřek připomíná obsah mojí staré Škodovky. Zaslechnu mužský hlas: „Franto, tadle matka je eště dobrá, ne?“
„Ukaž, vyhoď to, je to zrezlý,“ sykne asi Franta.
„Copak to tu opravujete?“ nedá mi zvědavost.
„Ále svorník desítka dřív mívala matku na sedumnáctku klíč a dneska je to na patnáctku, protože se šetří materiál,“ říká si mechanik spíš pro sebe.
„A co to znamená?“
„Že menší matku klíčem dřív vyžvejkáte. Pokud nemáte golu.“
Čtěte také
Volá mi dcera.
„Mami, kde jsi, co je to za rámus? Můžeš se, prosím, vyžvejknout?“
„Velká matka se vyžvejkne až pozdějš.“
„Já ti vůbec nerozumím, pa.“
Vzduchem se line megahlasité Michalodavidovo: „Pijeme Golu…“
Nasadím si sluchátka, vejdu do budovy s bazénem a atrakce nechávám plavat.
Autorka je spisovatelka a rockerka
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
