Eva Turnová: Jakou emancipaci jsme to nechtěly
Dostala jsem pozvání domů od specialistky na genderové studie kvůli rozhovoru do její práce o hudebnicích.
Nikdy jsem emancipaci neřešila, světy jsem nerozdělovala na mužský a ženský, a tak jsem byla zvědavá.
Rút mě přivítala i s manželem, dostala jsem guláš a víno, a šlo se na věc. „Jak jste se cítila v mužské kapele?“ zněla první otázka.
„Tak normálně.“
„A co jste tam dělala?“
„Hrála, zpívala, skládala, dělala rozhovory, tahala bedny...“
Eva Turnová: Volte selskou lásku a požehnání!
V noci se mi zdálo o billboardu strany ANO, na kterém bylo napsáno „Vykoupeme naší zemi ve světle lásky a požehnání“. Billboard nadnášelo dvacet malých Syřánků s aktovkami na zádech.
„Takže všechno! I za ně! A ještě jste byla ozdobou!“ zajásala Rút, „a to je ono, teprve, když muži zjistili, že žena v týmu je efektivní a vyplatí se mít jí tam z ekonomických důvodů, teprve pak se emancipace hnula dopředu. Ale takovou jsme jí nechtěly, že?“
„No já ani nevim, jakou jsme jí chtěly.“
Otevřeli jsme další lahev a Rút se rozvyprávěla o tom, že skandinávské ženy se rozhodně nedají, mužům neslouží, umí si dupnout.
„Švédky a Norky jsou podle statistiky nejvíc třískaný, protože už nevědí roupama coby, a chlapům z toho jebe,“ utrhne se ze řetězu opilý Tonda a položí mi ruku kolem ramen.
Podroušená Rút po mně šlehne otázkou: „Chutnalo vám u nás?“
„Moc.“
„Umíte vůbec vařit?“
„Mám hotelovku.“
„Ale asi tomu moc nedáte, jak tak na vás koukám. Mátě někoho?“
„No zrovna ne.“
„Ani se nedivím. On je to totiž takový rituál, to stolování, viď, Toníku? Nestačí se jenom nakrucovat na pódiu.“ Toník mlasknul.
Eva Turnová: Vláda je neskladná a jede z Kladna
Přijala jsem nabídku od celkem známého časopisu mít vlastní rubriku s formátem sloupku.
„A jak se k tomu staví Švédky s Norkama, neberou to jako servis pro chlapy?“ marně hledám v Rút spojenkyni. „Teplé do žaludku je zdravé, to mi nevyvrátíte,“ doráží Rút.
„Tak třeba guláš je teplá voda s teplým olejem a teplou moukou, a rozvařená cibule, mají nutriční hodnotu asi jako tepláky. Já si dám klidně radši jabko.“
„Takovou kritiku jsem si nezasloužila,“ hroutí se Rút a strhává Toníkovu konejšivou ruku z mého ramene.
„Ale já ale proti teplýmu nic nemám, jestli chcete, můžu něco uklohnit a zítra vám přinesu ochutnat,“ snažím se nevzpouzet feministce.
„Zítra je Toník doma sám, takže to opravdu nechoďte, ano?“
A tak jsem vyrazila domů, kde jsem se nakonec střískala u švédského stolu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
