Eva Turnová: AZ-50
Jedním z nejdiskutovanějších seriálů roku 2019 byla bezesporu minisérie mapující tragédii Černobylu.
Její tvůrce, americký režisér, scénárista a producent Craig Mazin se do nedávné doby věnoval spíše parodiím typu Scary movie nebo Pařba v Bangkoku.
Čtěte také
Sám ve svém podcastu s nadsázkou říká, že vyprávěcí postup ponechal, jen smazal vtipy. Pak už pokračuje vážně, říká, že v případě Černobylu chtěl vyjádřit myšlenku, že jakmile se člověk odpojí od pravdy, dřív nebo později za to zaplatí svou daň.
Ve filmu se čas vrací do 26. dubna 1986, kdy po jedné hodině ranní došlo k výbuchu reaktoru a do vzduchu se vzneslo množství radioaktivního prachu, rovnajícího se čtyřem stem hirošimským bombám.
Služba v kontrolní místnosti zmáčkla zásadní tlačítko AZ-5 v domnění, že blížící se nehodu zvrátí. Vlivem fatální konstrukční chyby však mělo jeho stisknutí opačný efekt než odstavení reaktoru.
V májovém radioaktivním deštíku
Čtěte také
Konstrukční chyba byla do té doby státním tajemstvím, a tomu je právě věnována i podstatná část filmu. Stejně jako faktu, že se Sovětský svaz snažil výbuch ututlat a tím připravil o život spoustu lidí.
Craig Mazin říká: „Chci, aby si lidi uvědomili, že je úplně jedno, čemu chceme věřit, je jedno, jakým příběhem si svůj svět obestřeme, pravda je prostě pravda. Když se váš život bude točit kolem politické strany, která vám nadiktuje, čemu máte věřit, nebo se upnete k nějaké osobnosti a čekáte, že vás spasí, odpojujete se tím od pravdy a vznikne dluh, který bude muset být dřív nebo později splacen.“
Odpojení se od pravdy podléhá podobným zákonům, i co se týká trivialit; já jsem například v době před černobylskou katastrofou půl roku chodila s opuchlýma rukama, protože jsem jezdila na své motorce Jawa 350 bez rukavic. Byla jsem si jistá, že se mi nic nestane, protože si to prostě přeju. Bláhovost se záhy projevila vleklým revmatem, kterého jsem se nemohla zbavit. Na motorce jsem jezdila dál, ale kvůli nateklým prstům, už jen sporadicky.
Čtěte také
Začátkem května 1986 jsme si s mužem vyrazili na výlet do polských Krkonoš, aniž bychom tušili, že jedeme vstříc radioaktivnímu mraku.
I v tehdejším Československu se v té době snažili ve zprávách černobylské tragédii spíš vyhnout, tak jen zahlásili, že v Rusku vznikl požár, který byl uhašen a doporučuje se nesbírat houby – přibližně po dobu jednoho roku.
Když jsme hladoví dorazili na vypůjčenou chatu kamaráda, našli jsme zásobu konzerv, které jsme večer vytahali ven a šli spát. Jenomže v noci začalo pršet. V májovém radioaktivním deštíku se okamžitě odlepili všechny papírky s názvy produktů.
A tak jsme ráno otvírali krevní tučnici a k tomu plnotučné Salko, masový mix Krahulík a jako přílohu loupané párky. Po obličeji nám stékal příjemný romantický deštík. Druhý den mi prsty na rukou splaskly. Naše motorka měla espézetku AZ-50.
Autorka je spisovatelka a rockerka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.