Eva Turnová: Stébla trávy

Nechali se proto dobrovolně natočit do televizního pořadu, aby celý národ mohl sledovat, jaký mají doma bordel.

Čtěte také

Eva Turnová: Dáma v hohni

Dvě úzkostně čistotné profesionálky se s despektem promenádovaly po bytě, kde někdo prostě jen deset let neutíral prach, protože si zřejmě radši brnkal na kytaru nebo chodil ven. Kopaly do věcí a sebevědomě odstraňovaly dětské kresbičky z topení mlékem, ztvrdlé krusty usazenin na stěnách mikrovlnky citronem a přitom se tvářily, že vymyslely prachovku.

Když byl autor nepořádku dostatečně ponížen, naběhla úklidová četa, vysála celý byt i s kočkou a harpyje přišly za 14 dní zkontrolovat, jestli se zoufalec polepšil. Což mě s odstupem inspirovalo.

Je čas doplnit rýži

Samozřejmě že doby, kdy jsem si míchala kafe verzatilkou a v kabelce mi vyklíčila cibule jsou pryč, ale vzhledem k tomu, že jsem při vánočním úklidu našla pod kobercem chlebíček z loňského silvestra, řekla jsem si, že taky zkusím uklízet. Tím si implantuji do hlavy „pořádek“, což je zdravé pro osobní život, jak tvrdí anglická dvojice v gumových rukavicích.

Čtěte také

Eva Turnová: Shánčlivost

Moje četba Walta Whitmana pak vypadala asi takhle: „Příhodně zrozené a vychované lidské plemeno – spárovat ponožky – rostoucí ve správných podmínkách harmonického života – dokoupit lžíce – činnosti a vývoje na volném vzduchu i v domovech – tohle založit do šanonu – patrně pozná z těchto podmínek a pod jejich účinky, že stačí prostě žít – je čas doplnit rýži.“

Číst a mít uklizeno nejde!

A tak jsem se smířila s tím, že budu mít v hlavě raději Whitmanova Stébla trávy s němou výčitkou ponožek uvíznutých ve filtru pračky než vzduchoprázdno dokonale roztříděných fochů a šanonů.

Autorka je spisovatelka a rockerka