Iva Pekárková: Tak proč tam bydlí?
Ničivá přívalová vlna na hranicích Nepálu a Tibetu rozvířila debatu o klimatických změnách a taky o možnosti vybudovat signální systémy, které by lidi varovaly, že se blíží podobná katastrofa.
Vynořila se informace, že v tomhle údolí k podobným, i když ne tak ničivým, neštěstím dochází často. A vzápětí přišla otázka: „Tak proč tam ti lidi bydlí?“
Čtěte také
Ta otázka dává smysl. Když někde nejsem v bezpečí, tak se odtamtud odstěhuju, no ne?
V těchhle pár slovech a otazníku vyhřezly na povrch hlubiny naivity nás Evropanů. My se můžeme stěhovat, kdy se nám zamane. Když se nám nelíbí v Praze, můžeme do Brna, do Berlína, anebo do Brisbane. Stěhování je jen otázka organizace, trochy peněz a možná jistého nepohodlí.
Drtivá většina lidí na Zemi si ale s touhle planetou nemůže hrát jako s barevným nafukovacím míčem. Obyčejně jim nezbývá než zůstat tam, kde se narodili. Pokusy o cestu za štěstím do ciziny (všeobecně zvané „migrace“, což je dnes sprosté slovo) jsou nákladné, nebezpečné a povedou se málokdy.
V horách jako Himaláje nebývá snadný ani přesun do sousedního údolí: hory uživí jen málo lidí a ta troška obdělavatelné půdy je dávno zabraná.
Čtěte také
Jistě, můžete slézt z hor a přidružit se k těm statisícům a milionům obyvatel slumů ve městech. Musíte ale počítat s tím, že tam nebudete vítáni a život tam nebude o nic lehčí.
Víme, že to není ideální místo, ale jiné nemáme
Tohle všechno by Evropané měli vědět anebo aspoň tušit. A přece se zeptáme: „Tak proč se neodstěhují?“
V Sydney jsem slyšela odpověď jedné z původních obyvatelek Austrálie, ženy s mateřským úsměvem a hlubokýma očima, na podobnou otázku. Televizní novinářka se jí zeptala, proč si postavila dům zrovna v záplavové oblasti.
„Je to tak,“ řekla. „My Aboriginálové moc dobře víme, že je to záplavová oblast. Jednou nebo dvakrát do roka vymetáme bahno z obýváku. Za ty tisíce let, co tu jsme, jsme vypozorovali, kde je vhodné stavět domy, a kde ne. Jenže pak nám Anglové zabrali půdu, prohlásili, že jim patří – a stavební parcely si musíte kupovat.
Ano, kupovat, jakkoli to zní neuvěřitelně. A já nemám dost těch jejich peněz, abych si mohla postavit dům na místě, o kterém my Aboriginálové víme, že je bezpečné. Stavíme si domy tam, kde bychom je nestavěli, kdyby nám Anglové neukradli zemi.“ A zářivě se na ni usmála.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
