Eva Svobodová: Macronovy sny se rozplývají

18. červen 2024

Francouzští politici měli na podání svých kandidátkách listin pro předčasné volby do Národního shromáždění jen týden. Vítězství krajně pravicové strany Rassemblement national – Národní sdružení vedlo prezidenta Emmanuela Macrona k rozhodnutí rozpustit dolní komoru, což odstartovalo doslova boj o moc.

O patrně nejabsurdnější klaunské číslo se v tomto směru postaral předseda konzervativní strany Republikáni Eric Ciotti. Nejprve bez dohody se svými členy oznámil koalici s krajně pravicovým Národním sdružením Marine Le Penové a Jordana Bardelly, čímž naprosto překročil rubikon ve straně, jež je považovaná za nositelku gaullistických tradic.

Čtěte také

Údajně tak učinil v reakci na nově ustavenou levicovou koalici, jejíž součástí je i strana Nepoddajná Francie, která si zejména kvůli rétorice v průběhu konfliktu v Gaze vysloužila nálepku extrémní levice a nařčení z antisemitismu.

Poté, co Ciottiho zbytek vedení v čele s generální sekretářkou vyloučilo ze strany, zabarikádoval se ve své kanceláři a odmítl rozhodnutí o vyloučení přijmout. Pro svou obhajobu si pak vybral právníka, který figuruje na kandidátce lepenistů do nadcházejících voleb.

Trhlina v levicové jednotě

Poslední třešinkou na dortu bylo, když se občané v pondělí dozvěděli, že ve více než 60 okrscích budou Republikáni nakonec kandidovat pod společnou hlavičkou s lepenovci.

Čtěte také

Definitivně se také rozplynul sen Macronova křídla o široké koalici napříč pravolevým štěpením – od republikánů až po socialisty – která vyloučí jak Národní sdružení, tak Nepoddajnou Francii. Nejprve přišlo rázné odmítnutí právě od republikánů, pak rychlá reakce levicových stran.

Ještě krátce po vyhlášení výsledků voleb a Macronovy velké noviny, se mnozí komentátoři domnívali, že nelze očekávat zrod širší levicové koalice tak, jako v předešlých parlamentních volbách před dvěma lety. „Už nikdy více s Nepoddajnou Francií,“ znělo od socialistů zejména po útoku Hamásu. Záhy ale vyhlásili socialisté, Nepoddajná Francie, Zelení, komunisté a několik dalších menších stran širokou levicovou frontu, která jediná podle nich může krajní pravici ve Francii zastavit.

Po páteční tiskové konferenci nová levicová unie představila svůj program, podle něhož chce nepřekvapivě zrušit důchodovou reformu a zvýšit minimální mzdu. Koalice zároveň odsoudila teroristický masakr ze strany Hamásu ze 7. října loňského roku.

Čtěte také

O trhlinu v levicové jednotě se nakonec nepostaral nikdo jiný než Jean-Luc Mélenchon, patron Nepoddajné Francie, který zrušil nominaci pěti kandidátů kritických vůči linii strany.        

Mnozí socialistům spojenectví s Nepoddajnou Francií vyčítají. Podle premiéra Gabriela Attala krajně pravicový blok a krajně levicový blok žijí z rozdělení. Socialisté si ale dobře spočítali, že další spojenectví s centristy by jim nic dobrého nepřineslo.

To potvrzuje také průzkum agentury ODOXA, podle něhož přes 60 procent voličů levicových stran tuto koalici podporují, oproti té s macronisty, kterou by podpořilo jen 40 procent levicového elektorátu. Navíc Macron už se sedm let snaží hrát hru zlaté střední cesty a zachránce demokracie. Ve skutečnosti, je historický úspěch lepenovců do velké míry důsledkem právě jeho politiky.

Eva Svobodová

Podle bleskových předvolebních průzkumů by Národní sdružení mohlo zopakovat svůj výsledek z evropských voleb a získat přes 30 procent hlasů. Pouze 28letý předseda Jordan Bardella dokáže prostřednictvím TikToku získávat čím dal přesvědčivěji podporu od mladých voličů.

Do Národního shromáždění sice Francouzi oproti eurovolbám volí dvoukolovým většinovým systémem, který by měl extrémy vylučovat. Princip nazývaný sanitární kordón či republikánská fronta, kdy jdou občané v druhém kole volit proti krajní pravici, se ale rozplynul už během předešlých parlamentních voleb. Hrozí tak, že lepenovci skutečně dolní komoru dobyjí.

Autorka je politoložka

Spustit audio