Eliášův nástupce Jaroslav Krejčí byl premiérem do ledna 1945. Po válce dostal 25 let vězení

Jaroslav Krejčí se stal po Aloisi Eliášovi třetím předsedou protektorátní vlády. Oficiálně jím byl od ledna 1942 do ledna 1945, ale prakticky už od podzimu 1941, kdy byl jeho předchůdce za spolupráci s odbojem odsouzen k smrti a prozatím držen jako prominentní vězeň na Pankráci. 

Krejčí patřil k prvorepublikové právnické elitě. Byl odborníkem na ústavní právo, dvacet let soužil Československu a byl ve svém oboru velmi vážený. Od roku 1921 byl tajemníkem Ústavního soudu, později jeho předsedou.

Za druhé republiky se na popud Emila Háchy stal ministrem spravedlnosti a v této funkci pokračoval i ve vládách protektorátu. Po Eliášově zatčení na něj čekala nepříjemná mise stát se jeho nástupcem.

Měl plnou důvěru Emila Háchy a v zásadě vyznával i jeho politiku: sílícími ústupky Němcům zabraňovat nejhoršímu. A to i za cenu, že se členem vlády stal ultrakolaborant Emanuel Moravec, čímž tlak na projevy loajality nacistům ještě zesílil.

Vězení neunikl

Jaroslav Krejčí skončil v čele vlády v lednu 1945, kdy už byl jeho poválečný osud v podstatě zpečetěn. Tak jako Rudolf Beran, ale i další členové protektorátních vlád, byl v květnu 1945 okamžitě zatčen a postaven před soud, který ho odsoudil na 25 let.

Nikdo nebral v potaz, že tito politici neměli moc na vybranou a pokud funkci v protektorátních strukturách přijali, dělali to většinou ne pro vlastní potěšení, prebendy nebo z přesvědčení, ale protože cesta zpět už neexistovala (Emanuel Moravec byl v tomto směru smutnou výjimkou).

Mnohaletému poválečnému věznění tak unikli vlastně jen dva lidé z řad vysokách politiků protektorání éry: premiér Eliáš byl nacisty popraven a prezident Hácha zemřel dřív, než se na něm stihla revoluční společnost vyřádit.

O Jaroslavu Krejčím mluvil s historikem Petrem Blažkem Pavel Hlavatý.

autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio

Související