Ekaterina Kanakova: Závislost na nenávisti
Všimla jsem si zajímavého detailu, že k vyvolání záchvatu u některé kategorie občanů v České republice stačí vyslovit slovo „Ukrajina“. Přibližně stejný účinek má na epileptiky náhlý záblesk světla. Ale jestliže v druhém případě si lékařská pomoc poradí, tak v prvním případě jsou lidé v bílých pláštích bezmocní, protože nacionalismus je závislost, ano, závislost na nenávisti k jinému národu.
Závislý člověk takovým zůstane navždy, a pokud dlouho neužívá návykové látky, znamená to, že je v remisi. Podobně je tomu u nacionalistů, pokud člověk dlouho neprojevuje nenávist, neznamená to, že se jí zbavil, je jen v remisi, dokud se kolem něj neobjeví faktory pro zhroucení.
Čtěte také
Nacionalismus existuje v každé zemi, někde je silnější, někde slabší, ale je všude. V Rusku byl vždycky, zapíná se na maximum, když je země zapojena do nějaké války, a je jedno, jestli je to válka studená, nebo horká.
Nejdřív nenáviděli Čečence, pak Gruzínce, určitě Američany, Evropany, od roku 2014 Ukrajince a teď nenávidí skoro všechny. Stejně jako v případě závislosti musel někdo nabídnout první dávku nenávisti. Na státní úrovni to obvykle dělají politici nebo propagandisté.
Nenávist maskovaná názorem
Slovem „nabídnout“ myslím dovolit. Nabízejí občanům jejich první dávku a přesvědčují ty, kteří již dlouho abstinují, aby začali znovu užívat, a říkají: „Lidi, neomezujte se, vyjadřujte svůj názor, jak chcete, máme v naší zemi demokracii a svobodu slova."
Výše jsem se zmínila o faktorech zhroucení a to jsou právě ony, kdy je člověku oficiálně dovoleno dělat to, co už dlouho dělat chce, nemá žádné brzdy. Ale zároveň má člověk v každém případě možnost volby, není nucen být nacionalistou. Má na výběr, zda svou nenávist bude vyjadřovat maskován svým názorem a právem na svobodu projevu, nebo řekne rázně „ne“ a bude důstojně pokračovat v cestě.
Čtěte také
Zároveň mohou politici ovlivňovat projevy nacionalismu, aniž by to chtěli, například prováděním negramotné migrační politiky. Pointa je v tom, že politici a propagandisté nenávistí neinfikují, jsou jen katalyzátorem, který ji pomáhá rozlévat, tato nenávist už v lidech byla, ale nyní se před nimi smazaly hranice.
Ohlédněte se zpět a vzpomeňte si, kdo do vaší země přinesl nákazu v podobě nenávisti vůči Ukrajincům? Kdo je tím prodejcem? Jsem v Česku už dlouho a mohu se stoprocentní jistotou říct, že nenávist vůči Ukrajincům se nezačala projevovat tak agresivně se začátkem války. Ano, našli se jedinci, kteří si hned dali na tričko písmeno z, ale obecný trend byl, že většina se vyjadřovala kriticky k Rusku, což je logické.
Součástí Putinova systému
Nenávist k Ukrajině se rozvíjela postupně a díky vašim vlastním politikům, kteří zpočátku byli v útlumu a čekali na pokyny z Kremlu, nebo jen cynicky sledovali vývoj událostí, aby mohli vypracovat vlastní akční plán.
Nezáleží na tom, zda jsou zkorumpovaní, nebo zda jsou prostě jen cyničtí a skutečně zastávají odpornou ideologii, když výsledek je stejný. Ale problém je v tom, že někteří z těchto politiků využívají nenávist vlastních spoluobčanů k tomu, aby si zvýšili rating před podzimními volbami.
Čtěte také
Samozřejmě neexistují přímé důkazy, zda jsou tito politici a propagandisté přímo napojeni na Putina, ale i když hrají na straně Ruska, už se stali součástí Putinova systému. Jsou přesvědčeni, že mohou jen svobodně vyjadřovat své postoje, ale pokud se někdo postaví na stranu Ruska, ono ho nepustí. Takoví politici si myslí, že jsou mimo Putinův mafiánský systém, že se mohou k Putinovi kdykoli otočit zády, ale zapomínají, že jako každý mafiánský boss může Putin učinit nabídku, která se neodmítá.
Autorka je ruská novinářka, dříve pracující v režimem zlikvidované rozhlasové stanici Echo Moskvy, která už několik let žije v Česku
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.

