Dotujme ty farmáře, kteří pečují o veřejný nebo společný zájem, radí zemědělská expertka Černý Pixová

Důvod ke změně přístupu k hospodaření na zemědělské půdě může být pro farmáře velmi pragmatický – souvisí s nastavením evropských dotací. Ty tvoří velkou část společného rozpočtu členských zemí, kolem 30 procent. Každá členská země si přitom definuje kritéria, podle kterých je rozdělí.

„Ani po revoluci se nestalo v tomto sektoru nic zásadního a stále jedeme hodně podobně v tom většinovém nastavení, podle těch mezí, jak jsme byli zvyklí před revolucí,“ míní odbornice, jejíž hlavní doménou je péče o krajinu.

Nizká laťka

Na rozdíl od české debaty se ta evropská, a tedy i zaměření evropských dotací, odklání od podpory produkce samotné. Soustředí se víc a víc na péči o rozvoj venkova, krajinu a biodiverzitu.

Dotace by měly fungovat tím způsobem, že společnost si za ně objednává něco, co není schopen zajistit trh.
Jiří Lehejček

Dotace experti popisují jako nabídku společnosti zemědělcům. „Měly by fungovat tím způsobem, že společnost si za ně objednává něco, co není schopen zajistit trh,“ vysvětluje Jiří Lehejček místopředseda Evropské federace hnutí ekologického zemědělství (IFOAM Organics Europe).

Čtěte také

Zemědělství dnes stojí na sprintu. To zvládnou naše půdy, ale ne ty v tropech, porovnává vědec Frouz

„Laťka leží opravdu proklatě nízko,“ pokračuje Lehejček, který se hlásí k Pirátské straně. Poukazuje na to, že některé regiony v Rakousku, které je nám geograficky i klimaticky blízké, převedly už více než polovinu ploch do režimu ekologického zemědělství. Také v Česku se má do tohoto modu přesunout nově čtvrtina české zemědělské půdy, a to do roku 2030. 

Remízky a stromořadí

Evropské dotace kombinují přímé platby a podpory rozvoje venkova. Právě díky posílení zásluhové složky, která je zaměřená na péči o krajinu nebo obec, můžou být dotace výhodné pro ty, kdo pečují o veřejný zájem.

Čtěte také

Současné zemědělství je neudržitelné. Musíme to změnit, jinak nás příroda potrestá, tvrdí zemědělec

Od rakouského zemědělství se podle Jiřího Lehejčka to české liší zatím nejen nižším podílem ekologického hospodaření, ale i velikostí půdního bloku, což má vliv na rozmanitost okolní přírody.

„Biodiverzita souvisí s retencí vody v krajině, se snížením eroze, předěly v ní zpomalují povrchový odtok,“ vysvětluje expert. Kromě základních dotací na plochu můžou přitom farmáři žádat o dotace nadstavbové, které podporují změny v krajině.

„Jde třeba i o polní cesty, remízky, či stromořadí, kde můžu trávit volný čas,“ poznamenává Martin Smetana z Nadace Partnerství, původní profesí biolog, který se věnuje poradenství vlastníkům půdy v projektu Živá půda.

Pronajatá půda

Kateřina Černý Pixová poukazuje na historickou paměť krajiny, která umožňuje poměrně rychle vracet do ní například původní stezky mezi poli. Ty zmizely většinou už v době někdejší kolektivizace v 50. letech 20. století.

„Když někde byla cesta, vybudovat ji tam podruhé je velmi jednoduché, protože v některých typech snímkování krajiny je patrná,“ vysvětluje expertka. Změna stylu hospodaření podle ní může být někdy obtížná spíš proto, že převážná část zdejších zemědělců hospodaří na pronajaté půdě.

Když někde byla cesta, vybudovat ji tam podruhé je velmi jednoduché, protože v některých typech snímkování krajiny je patrná.
Kateřina Černý Pixová

Podle Martina Smetany bývá proto klíčová domluva mezi různými, velkými i malými vlastníky půdy a farmáři. „Většinou jde o osobní motivací nějakého zemědělce a je úplně jedno, jestli je malý, nebo velký,“ potvrzuje expert.

Vlastníci půdy podle něj zkušenost s farmařením mnohdy nemají, ochraně krajiny se ale nebrání, spíš se potřebují poradit, jak hospodaření nasměrovat.

Levné potraviny

Znalci režimu evropských dotací upozorňují, že změna jejich zaměření od podpory produkce samotné k podpoře krajiny má logiku i ve vztahu ke třetímu světu. Dotované evropské potraviny totiž deformují tamní trhy: 

Čtěte také

Ministr Nekula: Pokud zemědělci chtějí více dotací, ať přejdou do režimu ekologického zemědělství

„Velmi často to vede ke kolapsu zemědělské ekonomiky ve třetích zemích. Lidé potom nejsou schopni konkurovat, nedokážou se prvovýrobou uživit. Odcházejí do měst a slumů, a posléze třeba migrují i do členských států Evropské unie,“ poukazuje Jiří Lehejček.

V české debatě o nastavení dotací zaznívají také obavy ze zdražování zemědělské půdy nebo potravin. „Zemědělská politika by neměla zajišťovat levné potraviny na úkor devastace krajiny,“ argumentuje Lehejček.

Podle něj by ohrožení domácností zdražováním potravin či energií měly řešit spíš resorty zaměřené na sociální nebo hospodářskou politiku.

Zemědělská politika by neměla na úkor devastace krajiny zajišťovat levné potraviny.
Jiří Lehejček

V souvislosti s dotacemi se v Česku také debatuje o tom, zda můžeme být potravinově soběstační. „V Česku vychází na jednoho obyvatele v průměru 0,4 hektaru, takže teoreticky bychom samostatní mohli být mohli,“ uvažuje Martin Smetana.

Na druhou stranu se ale podle něj na velkých výměrách polností často pěstují technické plodiny na export, a řada spotřebitelů tíhne k levnější potravinám z dovozu. Kateřina Černý Pixová dodává, že z klimatických důvodů nejsme, a zřejmě ani v budoucnu nebudeme soběstační v zelenině a ovoci.

Jak jsou nastaveny evropské dotace? Co musí dělat farmář  nebo vlastník zemědělské půdy, aby na ně měl nárok? Jakou výhodu má komunitní hospodaření? Jak si farmáři mezi sebou předávají zkušenost dobré praxe? Poslechněte si celé Souvislosti Plus.