Dojde někdy k omezení imunity zákonodárců?

Pro připomenutí ocituji z české ústavy: "Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak." Konec citátu. Zákon v této souvislosti nově nabídl poslancům a senátorům možnost, vybrat si, zda jejich přestupky bude řešit policie či úřady, nebo jejich kolegové v parlamentu. Předtím první varianta nebyla prakticky možná.

Jinak všechny další pokusy jak zúžit nezvykle širokou ochranu ústavních činitelů ztroskotaly. O tom, že její rozsah je pro standardní demokracie nebývalý, svědčí citace příslušné pasáže ústavy. Cituji: "Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno." Konec citátu z české ústavy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že imunita ústavních činitelů není ošetřena "obyčejným", ale ústavním, zákonem. A ten vyžaduje přijetí ústavní většinou a to v obou komorách.

Dosud se stávalo, že pokud návrh náhodou prošel v jedné komoře, druhá se postarala o to, aby změny přijaty nebyly. Za příklad může sloužit rozhodnutí sněmovny z května loňského roku. Tehdy poslanci drtivou většinou přijali zrušení tzv. doživotní imunity. Což by znamenalo, že pokud by poslanci či senátoři odmítli vydat svého kolegu k trestnímu stíhání, bylo by toto stíhání znemožněno pouze po dobu trvání mandátu a nikoli na vždycky.

Poslanci byli tehdy pod tlakem blížících se voleb, proto nenašli dostatek odvahy návrh smést ze stolu. Možná počítali s tím, že v horní parlamentní komoře stejně narazí. Realita dokázala, že se nemýlili. Jak už bývá u imunity obvyklé, odmítnutí nebylo oficiálně zdůvodněno tím, že by si zákonodárci nechtěli omezit některé výsady. Ale jako tradičně šlo o zástupný problém.

Například senátoři Kubera s Pospíšilem tehdy vystoupili proti novele, protože podle nich je potřeba imunitu zrušit úplně. Jejich výroky pak přispěly k tomu, že Senát zákon odročil na podzimní jednání, čímž jej definitivně pohřbil. Nová sněmovna totiž o návrhu své předchůdkyně nemůže hlasovat.

Nyní se tedy role obrátily. Senátoři navrhli radikální omezení imunity. I když slovo radikální je třeba brát s rezervou. Konkrétně jde o omezení tzv. trestní imunity pouze na slovní projevy a hlasování v parlamentu a jen po dobu výkonu mandátu. V této souvislosti však zákonodárci už příliš nezdůrazňují, že tzv. přestupková imunita by zůstala zachována. Tedy v už zmiňované podobě, že by si senátoři a poslanci i nadále mohli zvolit, zda jejich přestupky budou řešit buďto kolegové, nebo policie či příslušné úřady. Pokud by mělo mít slovo radikální správný význam, pak by se skutečně jediná ochrana poslanců a senátorů týkala jejich výroků a hlasování na parlamentní půdě.

Samozřejmě výrazné omezení trestní imunity by byl pořádný posun. Problém je v tom, že se nedá příliš věřit tomu, že novela bude přijata. Tentokrát by se role mohly vyměnit a zákon by mohla zastavit sněmovna. Nějaký důvod k tomu by se určitě našel. Ostatně už nyní zaznívají kritické hlasy, že navrhované změny nedoprovázejí potřebné úpravy například trestního zákona, nebo zákona o soudcích. Nebylo by tudíž divu, kdyby kvůli tomu novela nebyla přijata.

Poslanci a senátoři by si mohli odškrtnout další pokus a uvažovat o tom, jakou podobu imunity navrhnou příště. Moc by neriskovali, kdyby přišli s tím, že imunita bude zrušena úplně a zákonodárci budou v oblasti trestní a přestupkové postaveni na stejnou startovací čáru jako běžný občan. Měli by totiž téměř jistotu, že z nějakého zástupného důvodu novela příslušné pasáže české ústavy opět neprojde. Jak už bylo řečeno, nebylo by to poprvé. Kdyby politici nepřicházeli se stále novými návrhy, ušetřili by si alespoň trapné chvilky, kdy musí hledat nejrůznější záminky, proč návrh změny ústavy zamítnout. Pokud ještě voliče vůbec baví sledovat nekonečné martyrium kolem imunity, mohou s pobavením očekávat a tipovat kvůli čemu novela neprojde tentokrát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .