Divočáci zjistili, že v pandemii lidé chodí víc do přírody. Klid tak mají spíš mezi domy než v lese

7. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Divoká prasata, divočáci. Ilustrační foto

V Česku stále přibývá divokých prasat. Kromě lesů se s nimi můžeme setkat i ve vesnicích a městech. Svůj podíl na tom má i epidemie covidu-19. Lidé totiž častěji chodí do přírody a lesní zvěř zjistila, že paradoxně více klidu má u lidských obydlí.

V roce 2019 padl rekord – myslivci ulovili skoro čtvrt milionu divokých prasat. A tento počet v následujících letech nejspíš ještě poroste. Divočáci působí škody zemědělcům i zahrádkářům a potrápit dokážou i řidiče: počet srážek s divočáky, kteří přebíhají silnici, je v současnosti vyšší než počet nehod způsobených alkoholem.

Čtěte také

Spolu s tím roste pravděpodobnost, že na divočáky narazíme i při procházkách jarní přírodou.

„Dneska se dá s divočákem potkat téměř všude. Samozřejmě nejčastěji ho potkáme v lese nebo v krajině, která je protkána poli a lesíky,“ vysvětluje předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota. V poslední době ale podle něj není výjimkou divočáky potkat také uvnitř vesnic a dokonce i měst. V půlce března stádo divočáků přišlo například do areálu pražské Nemocnice Na Homolce.

„Občas k tomu lidé přispívají svým chováním. V dnešní složité době poznamenané koronavirem je poměrně velký, intenzivní tlak návštěvníků lesa a krajiny. Takže zvěř je zatlačována do lokalit, kde má větší klid. Hlavně prasata se stahují k městům, kde jsou remízky, do kterých lidé nepřichází,“ pokračuje Janota.

Svou roli hrají i zahrádkáři v koloniích. Často totiž za ploty vyhazují nespotřebované produkty a další zahradní odpad, čímž divočáky přilákají.

Když budeme opatrní, nebezpečí nehrozí

S divokými prasaty se můžeme potkat prakticky celoročně, jen teď na jaře k tomu může dojít častěji. Podle Jiřího Janoty se ale nemusíme bát.

Čtěte také

„Většinou to prase odbíhá, snaží se ukrýt. Problém akorát může nastat teď v jarním období, kdy bachyně mají selata, která občas od matky odbíhají. Může se stát, že pokud půjdeme na procházku například se psy, pes nám na to sele narazí. Zde je samozřejmě nebezpečí, že matka své mládě bude bránit a může napadnout i člověka.“

Z toho důvodu je určitě lepší mít psa v lese na vodítku a zbytečně nevstupovat do houští, kde se prasata můžou ukrývat. Pokud divočáka uvidíme v dálce, nejlepší bude si ho nevšímat. Kdybychom kolem něj potřebovali projít – třeba že by stál na cestě –, měli bychom zadupat nebo zatleskat – a on uteče.

Pokud se stane a prase přece jen nepříjemně překvapíme, neměli bychom dělat prudké pohyby a měli bychom se snažit pomalu odejít. Případy, kdy se prase za člověkem rozběhne, jsou velmi vzácné. Kdyby k tomu ale přece jen došlo, nejlepší bude doběhnout k nejbližšímu stromu nebo jinému úkrytu. Prase nás bude chtít především odehnat, ne nás ulovit.

Vyhubený druh

Z české přírody nechala divoká prasata vyhubit Marie Terezie. To proto, aby zabránila škodám na zemědělské úrodě. Od té doby u nás žilo jen pár divočáků, a to navíc jen za pevnými ohradami. Tento stav vydržel až do druhé světové války.

Čtěte také

Jak přibližuje František Havránek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, k tomu, proč se k nám divoká prasata vrátila, existují dvě teorie: „Podle jedné byla prasata frontou hnána z východu na naše území. Podle druhé byly rozbity obory, v kterých se prasata chovala v zajetí.“

Divokým prasatům se pak u nás nejspíš zalíbily rozsáhlé lány zemědělských plodin, kterými se živí a také se v nich ukrývají. V masivním rozmnožování jim pomáhá i poněkud komplikovaný odstřel a také absence přirozených nepřátel – těmi jsou prakticky jen velké šelmy jako například vlk.

I proto se divočáci dostávají do centra pozornosti mysliveckého výzkumu. Odborníci se snaží přijít například na to, jak před divočáky ochránit silnice i zemědělské plodiny. V posledních letech se zabývají i tím, jak v Česku zabránit opětovnému zavlečení afrického moru prasat, který by mohl být nebezpečný i pro domácí chovy.

Poslechněte si reportáž Daniela Mrázka. 

Spustit audio

Související