Dětská psychiatrie je spíš o rodině. To neznamená, že za problémy svého potomka může rodič, říká psychiatr
„Dětskou duši může nejvíc ,bolet‘ nezájem a necitlivost,“ říká primář oddělení dětské a dorostové psychiatrie Tomáš Havelka. „Ale nechtěl bych tvrdit, že necitlivostí jsou způsobena všechna dětská trápení – tak to není, protože spektrum duševních poruch je obrovské,“ dodává v pořadu Hovory.
Čtěte také
U náctiletých teenagerů je navíc důležitý respekt. Pokud jen kritizujete, je prý potřeba nastavit hranice, ale myslet citlivě a empaticky.
Lékař Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě Havelka zároveň připomíná, že by každý rodič měl myslet i na sebe.
„Pokud jen uvažujete, jak s dítětem mluvit, co mu říkat a co už ne, tak to dělejte s vědomím, že máte rádi i sami sebe.“
Když se dítěti nedaří, není šťastné, tak za to podle psychiatra s velkou pravděpodobností rodič nemůže.
„Neházejte to na sebe. To je jedno z největších trápení rodičů, když přicházejí k dětskému psychiatrovi, tedy že se obviňují. Rodič se v drtivé většině snaží být dobrým vychovatelem – ne vždy si to sedne dohromady.“
Čtěte také
„Někdy má dítě potřebu, kterou rodič nevědomky nesplňuje apod. My to s nimi vždy probereme, i to, co by bylo potřeba dělat jinak. Pak jsou poruchy, které s rodičem už vůbec nesouvisejí – a přesto si je vyčítá.“
„Proto je pro nás tak důležité problém postupně rozkrývat, mluvit, a to i s rodiči o jejich obavách nebo i výčitkách. Taky proto čím dál víc říkám, že dětská psychiatrie je už víc psychiatrií rodinnou.“
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
