Deset let od ničivé cunami v Indickém oceánu

Na pomoc obyvatelům nejpostiženějších zemí, Indonésie, Srí Lanky, Thajska, ale i dalších přispěchaly humanitární organizace z celého světa, k významným dárcům tehdy patřila i Česká republika.

Mezi obětmi bylo tehdy i sedm Čechů. A řada lidí se stále pohřešuje. Symbolem thajské cunami se stala rybářská vesnice Ban Nam Khem, kde zahynula více než polovina jejích obyvatel.

Paní Som Khi vzpomíná, že když přišla cunami, byla kousek od břehu. Podařilo se jí ale utéct. Jak říká, kdo jen chvíli vyčkával, toho nemilosrdně smetla druhá vlna. Její rodina ale zázrakem přežila celá.

„Stála jsem před domem, v dálce se blížila velká bílá vlna. Nic takového jsme nikdy neviděla,“ popisuje události onoho dne dcera paní Som Khi.

„Měla jsem strach, říkala jsem si: zaplaví nás voda a zabije mě elektřina a tak jsem utíkala. To mi zachránilo život. Dvě minuty poté, co jsem utekla, zničila všechno vlna. Ti, co jen chvíli čekali, zemřeli,“ dodává.

Ne všem se podařilo utéct. Mnozí ztratili rodinu a jak říkají, nikdy nemohou zapomenout. Během jediného okamžiku tady zahynuly skoro tři tisíce lidí, více než polovina obyvatel vesnice. Rybáři přišli o své čluny i o obživu.

Srí Lanka si v muzeu fotografií připomíná deset let od ničivé cunami|foto: Robert Mikoláš

„Nevěděli jsme, že se něco takového může stát, když nejprve přišel odliv, lidé vyběhli na pláž a začali sbírat ryby. Bylo jich tam plno,“ směje se Bun Song, sedmdesátník, který byl v době tragédie náčelníkem vesnice.

„Dva roky trvalo, než se vesnici podařilo vybudovat znovu,“ říká vážně náčelník Bun Song.

Pomohly soukromé firmy i thajská vláda. A to i přesto, že většina obyvatel vesnice byli a jsou uprchlíci z Barmy, mnozí bez dokladů a bez identity.

„Když udeřila vlna cunami, dvě stovky obětí se nepodařilo identifikovat. Přesto, že všechno byli místní vesničané, často rodinní příslušníci. Každá rodina někoho ztratila. Polovina lidí ve vesnici zemřela,“ shrnuje situaci náčelník Bun Song.

Pomoc přišla do vesnice z celého světa. Na místě zničené vesnice vyrostly nové domy, jeden jako druhý. Ze sbírek si rybáři koupili nové lodě.

„Život se vrátil do starých kolejí, na ty co zemřeli, ale nikdy nemůžeme zapomenout," uzavírá pocity místních žena, která prodává v malém krámku hned na kraji vesnice.