„Můžu si říct o pomoc.“ Jak ketaminová terapie a sociální práce pomáhají zachraňovat životy

„Před ketaminem jsem byla rozhodnutá, že to ukončím. Předcházelo tomu náročné období a všechno mi přestalo dávat smysl. Přišlo mi, že jsem zůstala úplně sama. Už jsem neměla sílu se o něco snažit. Moje dcera si občas dělá srandu z toho, že má vždycky na výběr. Když se jí někam nechce, třeba na zkoušku nebo do práce, tak vždycky je tady to metro. A tím sama sobě říká, že nic není tak hrozný, když to porovná s koncem života. A já nechtěla žádnou složitou smrt. Takže jsem si říkala, tak jo, tak to metro.“

Zapojení do projektu

Tato slova si zapsala žena, které pro ochranu jejího soukromí budeme říkat pouze křestním jménem – Aneta. Je jí 44 let, žije ve středně velkém městě v Čechách, má dospělou dceru.

Obraz, který Aneta vyráběla ke zpracování svých zážitků po terapii ketaminem|foto:Osobní archiv

A k tomu také dlouholeté psychické problémy vycházející ze složitého dětství, znásilnění, celoživotní poruchy příjmu potravy, posttraumatického stresu a 20 let neúspěšně léčené deprese. Žije navíc ve složité finanční situaci, z níž platit psychologickou a psychiatrickou léčbu je značně nákladné a zatěžující. 

Právě Aneta je teď jedním z prvních pacientů, kteří se zapojili do výzkumného projektu, který lidem jako ona dává novou naději. Je zaměřen na znevýhodněné sociální skupiny, kterým umožňuje podstoupit ketaminovou terapii určenou k léčbě depresí, úzkostí nebo závislostí, a to zcela zdarma. 

Aby změna vydržela

Na výzkumu, který začal letos na jaře, se podílí pražská psychedelická klinika Psyon, brněnské Centrum inovativní terapie kliniky Podané ruce a 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Vše probíhá pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí a s rozpočtem téměř 20 milionů korun z grantu Evropské unie. 

Fotografie, kterou Aneta vyráběla ke zpracování svých zážitků po terapii ketaminem|foto:Osobní archiv

Cílem výzkumu je zjistit, zda přes tento komplexní přístup a propojení ketaminové terapie s následnou sociální podporou vede cesta k novému modelu péče o duševní zdraví, prospěšném v důsledku pro celou společnost.

„Vybíráme pacienty s psychiatrickými potížemi, kteří ale ještě mají nějaké sociální znevýhodnění,“ vysvětluje koordinátor projektu Jan Blahůšek z kliniky Psyon. Po absolvování tří sezení s ketaminem se podle něj klienti vracejí k sociální pracovnici, která jim pomáhá, aby se pozitivní změny promítly také do jejich běžného života, pracovního i sociálního.

„Zatímco terapeut se s klientem ptá, co daný zážitek znamená, sociální pracovník pomáhá s přenosem změny do každodenní reality. Tedy s tím, aby změna, kterou terapie nastartuje, vydržela i mimo terapeutickou místnost,“ přibližuje roli sociální práce v tomto modelu psycholožka Darina Zámečníková Havlíčková, která vede brněnské Centrum inovativní terapie kliniky Podané ruce. 

Říct si o pomoc

Důležité je zmínit, že ne vždy jsou zážitky při tomto typu terapie příjemné. Často se objeví staré strachy a temnota, s níž si dosud člověk nevěděl rady. Právě proto je zásadní bezpečné prostředí a zkušený lékařský dohled a podpora. I tyto těžké prožitky ale mají v léčbě své důležité místo, říká psychiatr Vít Knop. 

Obraz, který Aneta vyráběla ke zpracování svých zážitků po terapii ketaminem|foto:Osobní archiv

Terapie i doprovodná podpora Anetě změnily život, říká. „Jsem teď úplně jiný člověk. Naučila jsem se o sebe pečovat. Měla jsem k sobě takový radikální přístup, že to musím zvládnout sama. Teď už vím, že můžu potřebovat pomoc a můžu si o ni říct.“

Poslechněte si celé Zaostřeno. Uslyšíte v něm i o tom, jak přesně probíhá léčba podáním ketaminu, co se děje v terapeutické místnosti a proč je během léčby důležitá také hudba. Řeč přijde i na stigma, se kterým se pacienti psychedelické léčby v okolí často potýkají, na to, jak Česko navazuje na své dřívější výzkumy psychedelik a na osobnost psychiatra Stanislava Grofa.