Jak a proč to všechno začalo aneb Jak může být válka, je-li to opravdu válka, studená?

V prvním díle si s historiky Janem Kourou a Matějem Bílým povídáme o jejích kořenech a počátku a vzniku dvou vojenských paktů, které se staly jakýmsi vnějším vyjádřením světa rozdělného studenou válkou.

Čtěte také

Berlín jako laboratoř studené války. Neváhejte se střelbou do žen i dětí, vyzývali němečtí komunisté

„Jak může být válka, je-li to opravdu válka, studená. A jak to, co je studené, může být opravdu válka?“ mudroval ve svém nedělním rozhlasovém zamyšlení v lednu roku 1953 tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý.

Ten zvláštní termín studená válka vešel ve známost o šest let dřív v roce 1947. Kdy ho na půdě amerického Kongresu pro označení rychle chladnoucích americko-sovětských vztahů použil nejprve finančník Bernard Baruch a do všeobecného povědomí ho v témže roce dostala kniha novináře Waltera Lippmana. Jako první ale tento termín použil už v roce 1945 George Orwell ve svém eseji o atomových zbraních.

Sovětská moc logice rozumu nepřístupná

S určením vypuknutí studené války to tak jednoznačné není. Jak připomíná historik Jan Koura, někteří badatelé mají za to, že konflikt mezi kapitalistickým světem a světem marxistického socialismu byl nevyhnutelný, a proto kořeny studené války hledají už v období po bolševické revoluci.

Čtěte také

Oleg Gordijevskij – špión, který se stal šlechticem

Skutečně však studenoválečný konflikt propukl až po druhé světové válce, kdy se dosavadní spojenci proti nacismu postavili proti sobě.

Za důležitý milník považují historici zejména tzv. Kennanův dlouhý telegram. Zprávu, ve které americký velvyslanec v Sovětském svazu George Frost Kennan vysvětloval americkým politikům, že Josif Stalin, potažmo Sovětský svaz, není přátelský k USA a je hrozbou pro svobodný svět.

„Máme co do činění s politickou silou, která se fanaticky hlásí k přesvědčení, že s Amerikou není možný žádný dlouhodobý modus vivendi, že je nutné a žádoucí zničit vnitřní harmonii naší společnosti, náš tradiční způsob života a mezinárodní vážnost našeho státu, aby zajistila bezpečí sovětské moci,“ napsal Kennan.

Čtěte také

Varšavská smlouva – vojáci, kteří nikdy nebojovali

Varoval před politikou podávání ruky, protože stalinský systém pokračuje v tradici ruského carského systému.

„Oproti hitlerovskému Německu není sovětská moc ani schématická ani dobrodružná. Nepracuje podle stanovených plánů. Nepodstupuje zbytečná rizika. Je logice rozumu nepřístupná, ale logice moci ve vysoké míře přístupná. Proto se může beze všeho stáhnout – a všeobecně to dělá – pokud někde narazí na silný odpor.“

Nejen tento telegram, ale i Stalinova nechuť stáhnout se z Íránu, snaha o ovládnutí tureckých úžin a další kroky vedly amerického prezidenta Harryho S. Trumana k vyhlášení doktríny, která spočívala v zadržování komunismu a podpoře jeho protivníků.

„Semena totalitních režimů jsou živena bídou a nedostatkem. Rozšiřují se a bují ve špatné půdě chudoby a sporech. Dosahují svého růstu zmařenou nadějí lidí, že lepší život odumřel. Musíme tuto naději udržet naživu. Svobodné národy světa k nám upínají zrak, abychom udrželi jejich svobodu. Jestliže klopýtneme v našem vedení, můžeme ohrozit mír na světě a ohrozíme nepochybně i blahobyt tohoto národa,“ píše se v tzv. Trumanově doktríně z roku 1947.

Více si poslechněte v pořadu Téma Plus.