Berlín jako laboratoř studené války. Neváhejte se střelbou do žen i dětí, vyzývali němečtí komunisté

V listopadu 1960 se v Moskvě sešlo 81 představitelů komunistických stran z celého světa, aby podepsali deklaraci, v níž se pravilo, že „světový socialistický systém se stává rozhodujícím činitelem ve vývoji společnosti a imperialisté už nemohou zastavit tento vývoj“.

Čtěte také

Železná opona si vybrala daň, a to bez ohledu na státní příslušnost. Pohraničníci stříleli na Němce, Poláky i Rakušany, vysvětluje publicista

Jenže už v létě následujícího roku museli komunisté v čele Německé demokratické republiky (NDR) obehnat ten malý kousek svobodného světa uvnitř své země, Západní Berlín, nejprve ostnatým drátem a potom betonovou zdí. Dějiny sice byly na jejich straně, ale co kdyby?

První oběť devět dní po vzniku zdi

Už od vzniku dvou německých států v roce 1949 se komunistická vláda NDR potýkala s odlivem nejčastěji mladých a kvalifikovaných obyvatel na Západ. Počátkem 50. let proto nechala hranici se západním Německem obehnat plotem.

Železná opona však měla trhlinu: Západní Berlín, jenž vznikl spojením okupačních sektorů západních mocností a který byl obklopen územím NDR. Tento ostrůvek svobody zůstával i nadále cílem mnoha východních Němců, kteří chtěli na Západ. Do léta 1961 jich podle odhadů utekly neuvěřitelné tři miliony.

Čtěte také

Jak se v bývalé NDR hroutil komunismus

Vedení NDR v čele s Walterem Ulbrichtem proto v noci na 13. srpen 1961 vyslalo do ulic Berlína armádu, která přístup do západní části města zablokovala překážkami z ostnatého drátu a kamennými náspy.

Devět dnů po odříznutí Západního Berlína se první obětí „linie smrti“ stala Ida Siekmannová, která se pokusila překonat hranici skokem z okna. Pád skončil zraněním, jemuž podlehla.

Čtěte také

Jaltská konference vs. Berlínská zeď

O dva dny později, 24. srpna 1961, byl při pokusu o útěk zabit mladý krejčí Günter Litfin. Jeho život ukončila kulka v hlavě vypálená z policejní pistole, když se pokoušel přeplavat kanál spojující Sprévu a Havelu.

K dokonalosti byl 155 kilometrů dlouhý systém doveden v 80. letech, kdy jej tvořila čtyřmetrová betonová zeď s válcem nahoře, obehnaná signalizačním plotem a mnoha překážkami.

„Neváhejte s použitím zbraně“

Berlínská zeď „padla“ – nejprve symbolicky a poté i ve skutečnosti – v listopadu 1989, do té doby u ní zastřelila ostraha komunistického Německa 138 lidí (podle jiného výzkumu 313 osob).

Východoněmečtí pohraničníci měli rozkaz zastavit narušitele jakýmkoliv způsobem: „Neváhejte s použitím zbraně, a to ani tehdy, když se překonání hranic dopustí ženy a děti," uvádělo se v jednom ze služebních pokynů.

Čtěte také

Pád Berlínské zdi po 30 letech

Po pádu Berlínské zdi bylo kvůli odpovědnosti za smrt odsouzeno 128 osob. Před soudy stanuli jak střílející pohraničníci, tak političtí představitelé, kteří vydávali rozkazy. Poslední proces se konal 9. listopadu 2004. Čtveřice bývalých důstojníků v něm byla shledána vinnými ze spoluzavinění smrti čtyř osob, jež byly zabity samostřílnými nástrahami.

Rudé právo v pondělí 14. srpna 1961 přijalo uzavření Západního Berlína za ostnatý drát frázemi o tom, že „vlády členských států Varšavské smlouvy navrhují vládě NDR a všem pracujícím NDR, aby na hranici Západního Berlína byl zaveden pořádek, který by účinně překazil podvratnou činnost proti zemím socialistického tábora, spolehlivá ostraha a kontrola“.

Právě do roku 1961 vrátí posluchače dokumentární pásmo publicisty Jana Sedmidubského, který připomene 63 let od stavby Berlínské zdi a zasadí vše do širšího kontextu.