Databáze z velrybího ucha
Zátka z ucha velryby je mnohem víc než kus vosku. Podle nové studie může poskytnout dlouhodobý záznam o kontaminaci prostředí i událostech ze života svého majitele
Každý organismus je v průběhu života vystaven působení různých chemických látek. Získat jejich profil za celý život je u naprosté většiny zvířat prakticky nemožné. Vzácnou výjimkou jsou plejtváci obrovští (Balaenoptera musculus), jejichž uši obsahují voskovité „zátky“, které mohou dosáhnout délky 25 centimetrů a hmotnosti čtvrt kilogramu. Je známo, že se podle nich dá určit věk, v němž velryba uhynula. Během šesti měsíců, kdy se plejtváci krmí, vzniká vrstva, které tuk z potravy dodává světlé zbarvení. V době migrace, kdy hladoví, se ukládá tmavá vrstva. Jednomu roku života tak odpovídá jedna světlá a jedna tmavá vrstva.
Vědci z několika amerických výzkumných institucí nyní analyzovali obsah hormonů a polutantů v jednotlivých vrstvách zátky plejtváka obrovského. Pocházela z ucha dvanáctiletého samce, který v roce 2007 zahynul při kolizi s člunem u břehů Kalifornie. Výsledky chemických analýz prokázaly, že voskovitá zátka z velrybího ucha slouží jako přírodní matrice, v níž se uchovává celoživotní záznam.
V jednotlivých vrstvách vědci objevili různou koncentraci pesticidů a zpomalovačů hoření. Nejvyšší byla v nejstarších vrstvách, které odpovídají věku do dvanácti měsíců. Naznačuje to, že hlavním zdrojem bylo mateřské mléko. Kromě polutantů zátka obsahovala také informaci o hladinách hormonů. V případě testosteronu prokázala, že plejtváci obrovští pohlavně dospívají kolem desátého roku života, což odpovídá dosavadním odhadům. Hladina stresového hormonu kortizolu zase ukazuje na stres spojený s migrací, sháněním potravy a rozmnožováním.
Zdroj: PNAS, National Geographic
