Daniel Kroupa: Naděje, kterou potřebujeme, abychom přežili jako lidé
V dobách válek, hladu a moru se naši předkové modlili k Panně Marii s prosbou o přímluvu u svého syna Ježíše Krista.
Někteří z nás tak ve chvílích nouze a úzkosti činí dodnes. Lidé se modlí různě: jen tak, sami doma bez ničeho dalšího nebo společně s knězem v kostele před obrazem nebo sochou této světice.
Čtěte také
Ve Staré Boleslavi v bazilice Nanebevzetí Panny Marie je matka s malým Ježíškem zpodobněna jako reliéf na malé měděné destičce a nese název Palladium země české. Její původ je opředený legendami, její historie je pohnutá a úctě se těší i v přítomnosti u mnoha poutníků, kteří přicházejí z daleka.
Slovo „palladium“ vychází ze zdrobněliny řeckého výrazu „pallas“, což znamená panna. Vztahoval se původně k bohyni, která měla ochraňovat město Tróju v době obléhání řeckými bojovníky. Ti museli nejprve její dřevěný idol uloupit, než mohli město dobýt. I Trójané se tehdy upínali k nadpozemské pomoci panenské bytosti. Podobně tomu bylo i v jiných antických městech.
Pallas Athéna rovněž chránila město nesoucí její jméno, a když se před perskými dobyvateli vedenými králem Xerxem uchýlili jeho obyvatelé na ostrov Salamína, vezli nepochybně její dřevěnou sochu s sebou.
Když stát selhává
Čtěte také
Někteří lidé se dnes na zbožné chování starověkých Řeků i křesťanů dívají se shovívavým úsměvem těch, kteří vědí, že nás před válkou, hladem či epidemií žádné modlitby u palladia ani jinde nezachrání. Zajisté, v každém případě je třeba dělat praktické kroky vycházející z našeho poznání, v moderní době poznání vědeckého.
Například při epidemii bránit šíření infekce tím, že budeme omezovat styk mezi lidmi, udržovat odstup, mýt si ruce, nosit respirátory, testovat, léčit, intenzivně zkoumat příčinu nákazy a hledat účinný lék. Jenže především musíme doufat, že všechna naše opatření budou mít nějaký smysl a že to s námi nakonec dobře dopadne.
Musíme-li doufat, pak nejdůležitější otázkou zůstává, bez ohledu na to, zda jsme věřící či nikoli, kde vzít naději na úspěch. Ano, potřebujeme naději, která nás bude motivovat, abychom svůj zápas nevzdávali. I my, stejně jako naši předkové tuto svou naději čerpáme z čehosi neznámého a neuchopitelného, co ani nedokážeme pojmenovat.
Čtěte také
V době předmoderní bylo náboženství samozřejmostí možná i proto, že takové těžké situace museli lidé řešit častěji. My ale dnes příliš spoléháme na vědu, techniku a na stát, že se o nás ve chvíli nouze postará.
V momentě, kdy ale stát selhává, kdy stojíme tváří v tvář reálné hrozbě každý sám, propadáme hysterii, panice a nakonec máme sklon hodit flintu do žita. Něco té naší strategii na přežití chybí.
Nemyslím si, že vztah k onomu neznámému zdroji naděje, symbolizovanému palladiem, lze ospravedlnit tím, že ve chvíli krize člověku brání v tom, aby svůj zápas vzdával předčasně.
Jsem však přesvědčen o tom, že z živočicha instinktivně reagujícího na bezprostřední podněty jsme se stali lidmi právě díky tomu, že jsme nalezli vztah k tomu, co nás přesahuje. Zkrátka, že naděje ze zvířat udělala lidi a že nás zachraňuje právě proto, abychom lidmi zůstali.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.