Eva Turnová: Přikázané uvolnění
Náš soused se zhroutil při představě, že půjde po desetitisící do práce na 5. ráno. V posledním tažení byl převezen do nemocnice, kde zaflirtoval s pěknou zřízenkyní, zahrál si s jiným labilem žravou dámu – a pookřál. Najednou dělal něco jen tak.
Připomněl mi časy, kdy jsme se vystřihnutou dírou v plotě protahovali do kovošrotu a skákali na starých pružinách, vařili modrý guláš a vyráběli účesy, ve kterých nešlo nikam jít.
Čtěte také
Nebyly brainstormingy, washingy a brífingy, a na kolik věcí se přišlo!
Laurel a Hardy prostě jen blbli, protože správně tušili, že hlavu naplněnou stereotypním svinčíkem žádná idea nenavštíví. I obyčejná drobenka zřejmě vznikla tak, že se některé z rozptýlených babiček zamontoval do mouky cukr.
Když se člověk oddá hravosti, kreativita se pak často dogeneruje v rámci nočního snění. Typickým příkladem je periodická tabulka prvků, která se ruskému chemikovi Mendělejevovi celá dotvořila ve snu.
Přijde to v noci...
Naordinuju si přikázané uvolnění. Ve Stromovce nakreslím panáka a skáču. Je to fajn, jsem jen trochu nervózní, že hra nemá jasná pravidla a klasickou pointu. Taky se nemůžu trefit žádným kamínkem dovnitř panáka, čáry vidím rozmazaně. Pobavení kolemjdoucí mi nosí větší kameny, díky kterým se zase strašně rychle unavím.
Když si připadám už dostatečně uvolněná, jdu domů a těším se na noc. K posteli si dám tužku a papír.
Ráno se probudím a sahám po papíru, který možná změní běh mého života.
Hltavě čtu: „Zajít si k vočnímu.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
