Daniel Kroupa: Korupce a politika

Začíná to zdánlivě nevinnými službami, které politici poskytují podnikatelům a ti jim pak přispějí na volební kampaň. Je nepochybně správné, když bohatí lidé podporují strany a politiky, s jejichž politickými názory se ztotožňují. Ale je nepochybně nesprávné, když politici své programy přizpůsobují podnikatelským zájmům a navíc za zády voličů. V této fázi ještě podnikatelé nadbíhají politikům.

To ve fázi druhé si už podnikatelé své politiky dosazují do funkcí a dostávají od nich veřejné zakázky. Prostě takový podnikavec nainvestuje peníze do volební kampaně například svého švagra a on mu je, když usedne do funkce na radnici, pak bohatě vrátí třeba tak, že jeho firmě zajistí opravu té radnice.

Ve třetí fázi už mají podnikatelé dost nenasytných politiků, kteří, jakmile usednou do funkcí své požadavky stupňují a často ty potřebné zakázky ani nezařídí. Je sice k popukání, když korupčníci začnou nadávat na korupci, ale legrace končí, když si tito lidé začnou zakládat politické strany s programem boje proti korupci. A je úplně k pláči, když se takové strany dostanou k moci.

Takovým postupným promořováním korupcí procházejí nejčastěji nové demokracie, někdy to však postihne i starší, zavedené. Otřepaným příkladem je samozřejmě Itálie. Může se tento vývoj nazývat oligarchizací politiky, ale na slovech zase až tolik nezáleží. Jediné na čem záleží je, zda národ postižený touto nemocí dokáže překonat apatii k veřejným záležitostem a zorganizuje se tak, aby mohl opět osvobodit politiku od závislosti na ekonomických zájmech.