Daniel Kroupa: Jen aby nás umělá inteligence nepřipravila o tu přirozenou
Umělá inteligence není prvním vynálezem, který s sebou kromě ohromných výhod a nadějí přináší rizika. Ta si v plném rozsahu uvědomíme až ve chvíli jejího masového rozšíření. Už nyní se však některá s hrozivou obludností vynořují ve vzdělávacím systému, na němž závisí chod naší civilizace.
Obavy pedagogů vzbuzuje zejména softwarová aplikace založená právě na umělé inteligenci: ChatGPT. Dokáže generovat počítačové programy, skládat hudbu, básně, studentské seminární, bakalářské a diplomové práce. Pro toho, kdo je má posuzovat, bude brzy stále obtížnější rozpoznat, zda je jejich autorem člověk nebo stroj. Předpokládá se, že tímto jevem budou nejvíce postiženy humanitní vědy.
Čtěte také
Přiznám se, že takové dilema jsem měl s odbornými statěmi některých kolegů dávno před objevem umělé inteligence, ale stalo se problémem akutním z pedagogického hlediska.
Kladu si otázku, jak mohli vývojáři vypustit zdarma do světa chatbot pro tvorbu seminárek aniž zároveň vytvořili chatbot na jejich posuzování. Pak by proti sobě bojovaly dvě rovnocenné umělé inteligence a my, studenti a učitelé, bychom ze zázemí v klidu sledovali, která z nich zvítězí. Jenom ten vzdělávací proces by se nám jaksi někam vytratil.
Vytrácet se ovšem začal již dříve. Velký pokrok v tomto směru přinesla Wikipedie, z jejíchž hesel si studenti kopírováním vytvořili powerpointovou prezentaci a referát byl hotový. Tomu jsem ještě dokázal čelit snadno. Zákázal jsem je. Od nynějška budete holoubkové referovat spatra a bez papíru, ať se ukáže, co ve vás opravdu je.
Čtěte také
Odlišit seminární práce zpracované vlastní hlavou od slepených z textů postahovaných z internetu také ještě bylo možné. Ale co teď? Vždyť naším úkolem není zápasit s umělou inteligencí, ale vzdělávat tu přirozenou.
Vybavují se mi v této souvislosti židovské mystické legendy o Golemovi, které prorocky varovaly před nebezpečím techniky. Podle jedné z nich chtěl zbožný rabín zopakovat Boží stvoření a z prachu vytvořil umělého člověka, do něhož vložil šém, tedy něco jako ten software. Po té Golem ožil, povstal, začal růst a růst nepřestával. Zděšenému učenci se nakonec podařilo z obra šém vyjmout, ten se však rozpadl v horu prachu, která rabína zavalila.
Vyšší typ rozumu
A nyní něco takového hrozí i nám. Tato středověká legenda, jak se zdá, má své hluboké poselství, které se týká vztahu člověka a techniky. Proto se jí zabývali filosofové Jan Patočka a Zdeněk Neubauer a jejich eseje na toto téma stojí za čtení i dnes.
Čtěte také
V novověkém myšlení až do moderní doby převažovalo pojetí rozumu jako nástroje, který má člověku sloužit k uskutečňování jeho cílů. Takový je technický rozum a ten nám umožnil rozvinout průmyslovou civilizaci se všemi vymoženostmi, které nám usnadňují život.
Umělá inteligence je jeho posledním výdobytkem a také ona má sloužit našim cílům. Záleží však na tom, zda ty cíle budou správné, a nebo nesprávné. K tomu, abychom to poznali, nám náš technický, instrumentální rozum nestačí. Potřebujeme nějaký vyšší typ rozumu, k němuž jsme se jako lidstvo zatím nepropracovali. Cestou k němu měly být právě humanitní vědy.
Jestli ale dříve, než k němu doputujeme, nám cestu zatarasí umělá inteligence, jsme ztraceni a celá naše civilizace také. Jiskřičkou naděje je fakt, že si začínáme uvědomovat problém, což nám jistě našeptal rozum, který hledáme.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
