Daniel Kroupa: Havlova politika lidských práv byla prozíravá

Zastánci politického realismu v mezinárodních vztazích zprvu na Havlovy iniciativy shlíželi s útrpností jako na projev naivního idealismu, ale později přišli s otevřenou kritikou: svým přístupem prý ohrožoval ekonomické zájmy našeho státu, zejména ve vztahu k Číně a Rusku.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Konec iluzí o míru, který nemusíme bránit

Lidská práva se podle nich musí chápat komplexněji, je třeba více vnímat důležitost práv sociálních a hospodářských a v těch naopak tyto státy zaznamenaly veliký pokrok. Havlovi následníci proto důrazně podporovali co nejtěsnější obchodní vztahy s těmito státy, podněcovali v nich větší aktivity našich podnikatelů a slibovali, že ekonomická diplomacie k nám přinese obrovské investice.

Nepřinesla a většina byznysmenů nakonec zplakala nad výdělkem. Prý nikdo nemohl tušit, že Rusko zaútočí na Ukrajinu a že Čína, jakmile vytvoří obchodní závislost západních zemí na svých produktech, začne svého postavení zneužívat. Ale ve skutečnosti každý mohl nejen tušit a mohl i vědět.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Diktátoři a vzpurná realita

Cožpak lze ospravedlnit utužování totalitních praktik vůči vlastnímu obyvatelstvu tím, že to přináší hospodářský rozvoj? A není snad jasné, že stát, který nerespektuje právo na život, svobodu a vlastnictví občanů na svém území, bude-li to pro něj v dané chvíli výhodné, nebude mít zábrany rozpoutat válku a zabíjet, zotročovat a krást v zemích cizích?

Uniklo snad někomu, že v Číně vládne komunistická strana, která se řídí ideologií, podle níž jsou lidská práva produktem západního kulturního imperialismu, který je neoprávněně vnucuje zbytku světa? A podobný názor mají i ostatní diktátorské státy.

Mohl si někdo nevšimnout, že v posledních dvou desetiletích se imperiální idea ruského světa stala oficiální ideologií? Vždyť se projevila již ve druhé čečenské válce v roce 1999, v rusko-gruzínské válce v roce 2008, v roce 2014 obsazením východní Ukrajiny a anexí Krymu. Jestliže se po ruském útoku 24. února proti této zemi političtí realisté tvářili překvapeně, je na místě se ptát, zda jim něco reálného přece jen neuniklo.

Škoda, že jsme se jí nedrželi

Čtěte také

Václav Havel měl jakousi vnitřní povinnost vždy hájit lidská práva světa

Dnes volají po míru a je jasné, že mají na mysli diplomaticky a ekonomicky donutit Ukrajinu, aby ponechala Rusku obsazená území i s občany a vzdala se svého suverénního práva rozhodovat o svém mezinárodním postavení.

Jenže očekávat, že dostane-li Rusko Ukrajinu a Čína Tchaj-wan bude na světě mír, je poněkud nerealistické. Diktatury se svou povahou totiž podobají bestiím, které jsou tím agresivnější, čím více je krmíte.

Tak se ukázalo, že Havlova politika lidských práv měla větší smysl pro realitu než oni realisté, a navíc byla prozíravější. Škoda, že jsme se jí nedrželi.

Autor je filozof a pedagog