Daniel Kroupa: Konec iluzí o míru, který nemusíme bránit
Více než nepřátelé nás ohrožují naše falešné představy o sobě. A zejména ty, v nichž se vidíme lepšími, než jsme. Platí to o nás jako jednotlivcích a ještě více tam, kde se vnímáme jako součást celku, jako my: my Češi, my Evropané. A dnes nás ohrožují právě naše evropské iluze. Chceme-li se zachránit, musíme se jich zbavit co nejdříve.
Člověk by řekl, že po více než roce války, kterou rozpoutalo Rusko nejen proti Ukrajině, ale jak deklarují jeho propagandisté i proti Evropské unii a Západu, si lidé a jejich politici uvědomují, že další agresi zabrání jen posílení naší obranyschopnosti. Ale není tomu tak.
Čtěte také
Ve zprávách České televize 25. března jsme mohli slyšet nářky představitelů zbrojařských firem, že nemohou rozšiřovat výrobu, protože jim banky odmítají poskytovat provozní úvěry a znemožňují platby do zahraničí v rámci EU a NATO.
Dotázaní zástupci bank to pak potvrdili s tím, že jim etický kodex limituje financování zbrojního průmyslu. Jedná se o důsledek tzv. taxonomie ESG, kterou Evropská komise zařazuje zbrojní průmysl spolu s tabákovým a hazardním do sociálně neudržitelného průmyslu.
Tato komise prý již chystá změny, které nějak jejich financování přece jen umožní, což ale znamená, že je budou muset schválit zástupci vlád všech členských států a Evropský parlament. Zda to stihnou dříve, než budou ruské tanky vjíždět do Bruselu, si odhadnout netroufám.
Blouznivé snění Evropanů
Namístě je otázka, jak se vůbec něco takového mohlo stát a proč se s tím něco neudělalo dříve. K odpovědi se dobereme, když si připomeneme, jak o Evropě politicky sjednocované do Evropské unie uvažovali vůdčí politici a intelektuálové, kteří udávali tón veřejného mínění. Po strašných zkušenostech ze dvou světových válek, které vznikly z evropských konfliktů, bylo vůdčí myšlenkou takové uspořádání států, aby zajistilo trvalý mír.
Čtěte také
Evropská smlouva o uhlí a oceli zavedla proto společnou kontrolu nad komoditami, bez nichž se nedalo válčit. Cílem však od počátku bylo politické sjednocení. Integrace nemohla probíhat stejně, jako se formovaly národní státy, protože měla sestávat z mnoha národů. Sjednocujícím principem proto musely být určité hodnoty, jako jsou demokracie, právní stát, lidská práva, solidarita a podobně.
Problémem, na který se přitom narazilo, byla skutečnost, že se jedná o hodnoty s univerzálním nárokem a přitom měly být tím, čím se Evropská unie měla lišit od ostatních. Jak se ale měla odlišit například od Spojených států amerických, které jsou založeny na stejných hodnotách?
Zde se začala rodit ona iluze o humánnější a mírumilovnější unii, než je ta americká, která vede neustálé války a jejíž vojensko-průmyslový komplex je prý vyvolává proto, aby maximalizoval své zisky. Tato představa o sobě pomohla Evropanům zapomenout na své viny, na války, které rozpoutali a z nichž je museli zachraňovat Američané, i na to, že evropský kontinent svými armádami po desetiletí chránili před totalitní říší na východě.
A mírumilovná Evropa oslabila své obranné schopnosti a přidusila svůj vojenský průmysl natolik, že nový diktátor na východě se bez obav pustil do další války na kontinentu, který měl být bez válek. Probudí-li pan Putin Evropany z blouznivého snění k tomu, aby vnímali skutečnost, jaká je a sebe, jací jsou, bude mít alespoň jednu zásluhu, s níž odejde do historie. Mír v Evropě se udrží jenom tehdy, budou-li mít Evropané vůli a prostředky jej bránit.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
