Daniel Kroupa: Ruský vlk v rouše beránčím
Nerad se vracím k tématům, o kterých jsem již mluvil nebo psal. Někdy se však stane, že se téma vrátí samo a nezbývá, než se opakovat. Tak je tomu i se zneužíváním výrazu fobie v různých složeninách k tomu, aby byl někdo předem vyřazen z diskuse či deklasován ze společnosti proto, že vyjadřuje myšlenky, které se tomu druhému nehodí.
Tentokrát jde o rusofobii a pokus použít ji jako klacek proti odpůrcům ruské agrese vůči Ukrajině, který se odehrál 14. března na veřejném zasedání Rady bezpečnosti.
Čtěte také
První zástupce stálého vyslance Ruska při OSN Dmitrij Poljanskij označil rusofobii jako faktor, který brání „dlouhodobému a pro všechny strany uspokojivému řešení ukrajinské krize“ a do debaty byl také přizván profesor Yaleovy univerzity Timothy Snyder.
O jeho vystoupení již podrobně Český rozhlas informoval, a tak připomenu jen to nejdůležitější. Mluvil zejména o dvou bodech, tedy že „poškozování Rusů a poškozování ruské kultury je především důsledkem politiky Ruské federace“ a dále, že termín „rusofobie…byl během této války zneužit jako forma imperiální propagandy, v níž se agresor prohlašuje za oběť“.
Pocit nadřazenosti
I u nás o těchto věcech probíhá diskuse, která zatím nedospěla ke konci. Otázky, které v ní zaznívají, se týkají toho, zda máme pod dojmem ruské nezákonné války proti Ukrajině zcela či jen částečně zavrhnout ruskou kulturu včetně autorů, jichž jsme si dosud vážili a které jsme obdivovali a zda máme zvát ruské sportovce, vědce a umělce tak, jak jsme to dělali před tím. A jestliže nikoli, nejsme opravdu postiženi iracionální averzí ke všemu ruskému?
Čtěte také
Rád bych při této příležitosti připomněl, že v podobné situaci byli naši předkové po druhé světové válce vůči Německu. Ještě v 50. letech jsem se setkával s lidmi, kteří pod dojmem hrůz, které napáchali němečtí nacisté, nemohli poslouchat hudbu Richarda Strausse ani číst básně Johana Wolfganga Goetheho či knihy Friedricha Nietzscheho.
Trvalo desetiletí, než se lidé odporu k německé kultuře a vzdělanosti zbavili. I potom však zůstali citlivější vůči jejím prvkům, které přispěly ke zrodu a masovému rozšíření nacionálního socialismu.
Člověk nemusí být znalec ruské kultury k tomu, aby si v ní vybavil motivy, na které navazuje současné blouznění prezidenta, vlády, médií i široké veřejnosti Ruska o „ruském světě“ nebo o „třetím Římu“.
I tato imperiální idea, která vede národ k pocitu nadřazenosti nad ostatními národy a žene ruský stát do agresivní války, má své hluboké kořeny v ruském pravoslaví a celé kulturní tradici. Ruské zločiny na Ukrajině, statisíce obětí a miliony uprchlíků nám zkrátka znechutily i to, čeho jsme si na ruské kultuře vážili.
A k druhému bodu Snyderova vystoupení, v němž poukazuje na snahu Ruska, které je agresorem, vydávat se za oběť naší rusofobie, nemusíme mnoho dodávat. Tohle roucho beránčí je vlkovi příliš malé.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
