Daniel Kroupa: Blouznění po lepším světě
Zdá se, že koronavirová pandemie způsobuje, kromě jiných škod, také inflaci slov.
Podobně jako peníze ztrácejí hodnotu, přicházejí i slova o svůj původní význam a o vztah ke skutečnosti. Žádnou pravdu s nimi nekoupíte. Namísto významu nám však nabízejí představy, kterými nás mohou vábit, klamat a svádět do ideologických konstrukcí.
Čtěte také
Nyní je opět v oběhu výraz „lepší svět“. Někteří rozvážní lidé říkají, že svět po pandemii bude jiný, než byl před ní, a teď prý jde o to, aby byl lepší. Krize přináší nejen ztráty, ale vytváří nové příležitosti a záleží jenom na nás, jestli se jich chopíme a dokážeme je využít. Jiní jsou však na takové prostopravdy alergičtí.
Přiznám se, že i já z nich mám nepříjemné mrazení v zádech. Nejen proto, že mi připomínají utopické vize, kterými se komunisté – ne salónní kariéristé, ale ti upřímně věřící a zapálení – snažili násilím přizpůsobit společnost. Ale proto, že si mnozí dnešní vylepšovatelé světa, rovněž upřímní a zapálení, nevědomky osvojili podobný způsob uvažování. A také proto, že se bojím, aby to nedopadlo stejně.
Věřím, že svět je dobrý a kazí jej člověk, který díky své svobodě může volit mezi dobrem a zlem a občas si vybere to druhé. To on se potřebuje polepšit, ne ovšem druhými, ale sám sebe. I to je ale jenom prostopravda, kterou bych měl kázat tak nanejvýš sobě.
Zbavit se závislosti na komunistické supervelmoci
Strach z nákazy a ze smrti, kterou hrozí, mě může ochromit nebo probudit, abych si v dalším životě uvědomoval hodnoty, pro které mám žít, a neplýtval časem na zbytečnosti. A poučit se z krize. V tom opravdu může být příležitostí. Pokud se to stane více lidem, mohou věci kolem sebe měnit k lepšímu. Ano, jen některé věci, ne svět.
Čtěte také
To jenom romantici si představují, že jedním rázem – revolucí – změní společnost nebo rovnou celý svět. Ty neměl rád Masaryk, protože je považoval za lenochy, kterým se nechce dělat drobnou práci, ta jediná přitom může něco zlepšit. Platí to v životě, v hospodářství i v politice. Je tedy namístě zamýšlet se nad tím, co konkrétně bychom měli zlepšit, až se s virovou infekcí nějak vypořádáme.
To, co mě napadá na prvním místě, je soběstačnost. Jde o to, abychom byli lépe připraveni, až přijde další pohroma. I když nikdo nemůže být zcela nezávislý na ostatních, přesto stojí za to zvažovat, jaké zásoby bychom měli mít každý doma, co musíme mít v republice k dispozici, když se uzavřou hranice, a které výrobní kapacity bychom měli udržovat v Evropské unii i přesto, že můžeme mít jejich výrobky levněji z druhého konce zeměkoule.
Jestli nám něco současná pandemie ukázala jasně, tak je to nutnost zbavit se ponižující závislosti na komunistické totalitní supervelmoci, ze které přišla. Přemýšlet o praktických reformách, které k tomu povedou, považuji za prospěšnější než blouznit po lepším světě.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
