Petr Holub: Nákladné tajnosti ministryně Schillerové
O tom, jak budeme napřesrok rozdělovat peníze ze státního rozpočtu, vám ještě nic neřeknu. Zhruba tak znělo pondělní poselství ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) daňovým poplatníkům této země. Zákon to přece říká jasně. Ministerstvo financí musí vládě předložit návrh rozpočtu do konce srpna a jednatřicátého je až příští pondělí.
Z přístupu ministryně je vidět, jak se při procesu přípravy rozpočtu postupně kazí mravy. Donedávna bylo zvykem, že výši rozpočtového schodku se veřejnost dozvěděla už v dubnu, před koncem června měla k dispozici rámcový návrh včetně kapitol jednotlivých ministrů.
Čtěte také
Do konce srpna byl čas na debatu na expertní úrovni a pak z ministerstva financí dorazil do vlády v zásadě předpokládaný dokument, u kterého bylo jasné, jaké má slabiny a v jakých odstavcích by se měl před odesláním do sněmovny ještě upravit.
Letos opět nevíme o rozpočtu nic, i když prázdniny už skončily, a můžeme se jenom dohadovat z útržkovitých informací, které unikly jednotlivým nepozorným ministrům. Dozvíme se to příští pondělí, nejspíš úderem dvanácté hodiny o půlnoci, až vláda svůj návrh vyvěsí na internet.
Položka státního dluhu
Podstatné je, kdo se myslí těmi, co se zatím nic nedozvěděli. Mohou to být například všichni, kteří budou vládní útratu platit ze svých daní.
Čtěte také
Zatím tedy mohou spekulovat, jestli se na armádu opravdu přidá 35 miliard korun, jak naznačoval ministr Jaromír Zůna (za SPD), a jestli na dopravu, vnitro a školství půjde o 10, nebo 20 miliard navíc, což zhruba vyplývá z výroků příslušných ministrů.
Další zásadní otázkou je navýšení sociálních výdajů – jestli se udrží pod 50 miliardami, to je, oč tu běží.
Pokud tedy výdaje oproti letošku nenarostou o víc než 150 miliard, jak to zatím vypadá, bude to ještě snesitelný rozpočet. Stav veřejných financí se tím nezlepší ani v nejmenším, ale žádná katastrofa to nebude – schodek překročí letošní úroveň 310 miliard jen o pár dalších desítek miliard.
Čtěte také
Nechme se překvapit, třeba nám vláda ještě vysvětlí, jaký věcný cíl hodlá útratou ve výši dvou bilionů a 600 miliard korun vlastně dosáhnout. Tak se vlastně nic neděje.
Potíž je v tom, že na informace od vlády čeká kromě daňových poplatníků ještě někdo jiný, a to jsou ekonomové, analytici, bankéři, zkrátka zástupci finančních trhů. Tedy korporací, od kterých si vláda na nový deficit bude muset půjčit, nehledě na to, že jim bude splácet úroky za starší půjčky.
Tedy už je dnes český erár v nepříznivé situaci. V roce 2014 platilo Česko ze svých desetiletých dluhopisů třetí nejnižší úroky v Evropě hned po Lucembursku a Německu – zásluhou restriktivní politiky ministra financí Miroslava Kalouska to nebylo ani procento.
Dnes platíme skoro pět procent, a ať už to je z jakéhokoli důvodu, je to naopak nejvíc kromě Maďarska, Polska a Rumunska. Jedním z důvodů je však netransparentnost při schvalování rozpočtu. Jeho průběh se koneckonců nezveřejňuje kvůli daňovým poplatníkům, jak by si mohl někdo myslet, ale kvůli bankéřům, kteří budou financovat jeho deficit.
Utajování průběžných výsledků, kterého jsme svědky, tak bude stát státní pokladnu nepochybně pár promile na úrocích. Proto bude nejzajímavějším číslem z tolik očekávaného rozpočtu na příští rok položka státního dluhu, tedy o kolik se zvýší částka na splátky úroků. Letos to má být 110 miliard.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
