Čundr po rozhlasovém archivu aneb Pratatouše trampů stvořil sám velký Manitou, aby škodil paďourům

Trampingu se v Československu začalo dařit po 1. světové válce. Do přírody vyráželi hlavně studenti, dělníci nebo učni. Tedy lidé, kteří hledali co nejvíce dobrodružství za co nejméně peněz. Pomohla jim k tomu i válka, protože armáda začala ze svých skladů levně prodávat nepotřebné vybavení k táboření.

Český tramping očima Libora Fojtíka|foto:Libor Fojtík

Ve velkém začaly také vycházet v českém překladu knihy z Divokého Západu od Jacka Londona.

V nich trampové našli své označení. Pod vlivem dobrodružné literatury vyrazili do lesa s vyřazenými armádními stany a ešusy a začali zakládat první osady. V prvních osadách se objevili i zpěváci a z některých se staly opravdové hudební hvězdy.

Pratatouš všech trampů

Existuje ale i jiný pohled na vznik trampského hnutí. Je opředený legendami a přírodní magií. Pratatouše všech trampů prý stvořil sám velký Manitou, aby škodil takzvaným paďourům.

To jsou všichni, kteří cestující plechovými krabicemi sem a tam, obklopují se zbytečnými předměty, pěstující povrchní společenské vztahy mimo trampské kamarádství. Taky se zbytečně často sprchují.

Přímělkov, 100 let hospody a trampingu|foto:Daniela Brychtová, Český rozhlas

Někteří trampové se brzy přizpůsobili vodnímu živlu a z osad a lesů vyrazili na české řeky.

Na prvních keňách splouvali Vltavu, Sázavu nebo Berounku. Údajně zvládali na řece i 60 kilometrů denně. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale minimálně dva získali zlaté olympijské medaile. Těm samým dovolil tábořit v hlubocké oboře sám kníže Schwarzenberg.

Začal také letitý spor o trampskou písničku mezi zastánci moderní a klasické. Mimochodem té moderní je dnes asi 60 let.

Přímělkov, 100 let hospody a trampingu|foto:Daniela Brychtová, Český rozhlas