Čeští trampové táboří už druhé století. Obzor, kdo v očích nemá, nic nepochopil, zpívají

Do osady za svobodou

Když se řekne osada, možná vám naskočí Ztracenka neboli Ztracená naděje. Přestože tu není voda ani elektřina, stále se najde řada lidí, kteří tu tráví svůj čas. František Hacker spolu s manželkou koupil před pár lety chatku v nedaleké osadě SKOT. František oslaví příští rok osmdesátiny, s trampingem začínal už padesátých letech. „Pro mě to byl únik do jinýho světa, to se mi na tom líbilo nejvíc, protože trampové byli vždycky svobodní," říká tramp. Povoláním muzikant, zakládající člen skupiny Kamarádi táborových ohňů se přátelil i s legendárním hudebníkem Jarkou Mottlem. Ten je považován za zakladatele trampské písničky.

Pro mě to byl únik do jinýho světa, to se mi na tom líbilo nejvíc, protože trampové byli vždycky svobodníFrantišek Hacker

Manželka, se kterou jinak vycházím velice dobře, si myslí, že jsme magořiJindřich Marek

František spolu s manželkou Danou původně tábořil přímo na Ztracence. Později, kvůli věku a potřebě většího pohodlí, zvolili lépe vydanou chatku v blízké osadě. Historik Jindřich Marek zdůrazňuje, že tramping je také otázka generační. „Myslím si, že už dosluhuje ta generace, která zažila ten boom v šedesátých letech. V šedesátých letech to bylo takové uvolnění, v sedmdesátých letech to zase byl takový vzdor."

Tramp versus skaut

Blízko k trampingu mají i skauti. Podle Jindřicha Marka ale obě hnutí rozdělil, především v počátku, pohled na organizaci a disciplínu. „To jsou taková siamská dvojčata. Pojetí toho zakladatele skautingu Baden - Powella je ale takové polovojenské. Uniformy, armáda, výcvik, soutěže. Má to svůj obrovský význam pro ty třináctiletý. Ale když je někomu sedmnáct a zajímá se o děvčata a už si dá i cigaretu, tak najednou potřebuje větší prostor. Najednou plno lidí ten skauting opouští a jezdí neorganizovaně."

Každý jednou tábořil

"Stejně jako o fotbalu, i o trampingu umí každý mluvit. Každej jel jednou dvakrát na čundr a pak přesně ví, ale málokdo u toho vydržel," říká Jindřich Marek|foto: Šárka Ševčíková

Podle Marka se tak z trampingu postupně stává celonárodní kulturní fenomén.
„Stejně jako o fotbalu, i o trampingu umí každý mluvit. Každej jel jednou dvakrát na čundr a pak přesně ví, ale málokdo u toho vydržel." Historik a tramp v jedné osobě připomíná, že on i jeho kolegové musí během života čelit řadě překážek. „Tím prvním sítem je vojna, kdy se málokdo k trampingu vrátí. Pak přicházejí existenční problémy kvůli zaměstnání. Největším sítem je ale sňatek. Já jsem nedávno oslavil pětadvacet let od svatby a manželka, se kterou jinak vycházím velice dobře, si myslí, že jsme magoři," říká Jindřich Marek.

Mít obzor v očích

Podle Jindřicha Marka se mezi trampy vedou časté a vášnivé diskuze o to, kdo je vlastně trampem. Přesto má jasno. „Ty spory o to, co je tramping, jsou různý. Pro mě je to kamarádství, příroda, romantika. Nejlíp to vystihla legenda trampského písničkářství Wabi Ryvola, který má jeden rým: Obzor, kdo v očích nemá, nic nepochopil."

K trampingu neodmyslitelně patří kromě cancáku nebo potlachu i dobře naladěná kytara|foto: Eva Rajlichová

Konec trampingu v Čechách?

Přestože trampů oproti předlistopadovým dobám výrazně ubylo, podle Jindřicha Marka mají někteří mladí k trampingu svým způsobem stále blízko. „To nejsou indiáni, ale hrajou si na indiány. Pak jsou Keltové, kluby vojenské historie. Ty kluci taky spěj někde ve spacáku, v lese." řiká tramp a historik Jindřich Marek.