Čtyři ministerstva požadují odklad projednání Istanbulské úmluvy. „Její význam je symbolický, ale důležitý. Odklad není rozumný,“ říká zmocněnkyně pro lidská práva

Jak se k té žádosti čtyř ministerstev, která chtějí odklad, stavíte?

Myslím, že další odklad není rozumný. Téma Úmluvy je v ČR projednáváno již od roku 2016, tudíž velmi dlouho. A k tomu, abychom Úmluvu ratifikovali, jsme opakovaně vybízeni všemi relevantními lidskoprávními mezinárodními institucemi.

Čtěte také

Istanbulská úmluva zaručuje budoucí dodržování práv nejen žen, míní pirátka Gregorová. Máme opatření, která už její cíle naplňují, oponuje lidovkyně Šojdrová

Já sama jsem vedla českou delegaci v rámci tzv. ženevského přezkumu UPR, kdy v rámci zasedání OSN v lednu tohoto roku byla ratifikace Úmluvy opět jedním z nejčastějších doporučení, která vůči ČR zaznívala. Většina evropských zemí k ratifikaci již přistoupila dlouho před námi. Ukrajina to dokázala dokonce během válečného stavu. Myslím si, že v našich stabilních podmínkách bychom toho měli být schopni též.

Ti, kteří chtějí odklad, argumentují, že je potřeba vést ještě další, širší politickou a společenskou debatu. Tomuto argumentu nerozumíte?

Ukazuje se, že právě jen ten delší čas nás v projednávání příliš neposunul. Úmluva byla od začátku opředena spoustou nejrůznějších mýtů, řekla bych až skoro dezinformací, a její význam je spíše symbolický, ale je důležitý.

Ratifikací Úmluvy se stavíme po boku těm zemím, které deklaratorně vyslovily jasné ne vůči násilí. K zemím, které říkají, že chtějí posilovat prevenci násilí, že chtějí rozvíjet služby na pomoc obětem násilí, a to nejenom ženám, ale třeba i dětem, seniorům. K zemím, které říkají, že záleží také na tom, aby byly rozvíjeny i programy na pomoc a práci s původci násilí.

Kritici Istanbulské úmluvy někdy říkají, že k tomu, abychom dál rozvíjeli legislativu, která bude chránit účelněji ženy třeba právě před domácím násilím, nepotřebujeme tuto úmluvu ratifikovat. Co vy na to?

Čtěte také

Zahraniční politika Německa bude feministická. „Velkou roli to bude hrát i v přístupu země k válce na Ukrajině,“ říká zmocněnkyně ministerstva Barthová

Myslím, že tato logika neplatí. To bychom nemuseli ratifikovat právě třeba ani Úmluvy o právech dětí nebo lidí se zdravotním postižením, což už jsme učinili naštěstí před mnoha lety. Ty úmluvy jsou jakýmsi mezinárodním rámcem, který říká spíše hodnotově, na čem záleží. A potom samozřejmě v rámci vnitrostátní legislativy se v souladu s těmito úmluvami dělají konkrétní praktické kroky.

Tím, že jsme ratifikovali Úmluvu o právech lidí se zdravotním postižením, se samozřejmě naše země nestala z okamžiku na okamžik bezbariérovou, nezačalo všechno fungovat stoprocentně inkluzivně. Ale je jakousi mapu, která říká: tímto směrem pojďme a dělejme patřičné relevantní kroky i na národní úrovni, aby se v naší zemi v této konkrétní oblasti žilo lépe.

Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu. Moderuje Lukáš Matoška.