Čína má v Africe konkurenci. Japonsko slibuje udržitelné a férové projekty

Japonský premiér Šinzó Abe a jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa
Japonský premiér Šinzó Abe a jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa

Čína je v současnosti nejdůležitějším obchodním partnerem hned pro řadu afrických států. Nicméně ve stínu Pekingu se daří budovat vliv na černém kontinentu také Japonsku, které slibuje vyšší kvalitu a udržitelnost.

O investicích z Dálného východu v Africe se rozepisuje německý magazín Der Spiegel.

Autorka článku zmiňuje nedávný úspěch Pekingu, jenž v rámci iniciativy takzvané nové Hedvábné stezky na svou stranu získal Řím. Připojením Itálie k rozsáhlému projektu budování infrastruktury se Číně daří pronikat i do vyspělých průmyslových zemí.

Afrika se musí postavit na vlastní nohy a naučit se říkat Číně ne

Čínský prezident Si Ťin-pching

Na v pořadí sedmém summitu o čínsko-africké spolupráci, který proběhl minulý týden v Pekingu, přislíbil čínský prezident Si Ťin-pching nejvyšším představitelům afrických zemí, že Čína navýší rozvojovou pomoc Africe o 60 miliard dolarů, uvádí na svých stránkách agentura Reuters.

Ze stejného tábora ale pro Čínu na globálním poli přichází konkurence. Zatímco si nejlidnatější stát světa dále snaží získat si přízeň Evropy, Japonsko svůj hledáček směřuje k Africe, a to jako alternativní investor. Je to pak především premiér Šinzó Abe, který angažmá Japonska na černém kontinentu pohání kupředu. 

„Abe se v Africe snaží velmi aktivně vytvářet alternativu k Číně, a to jak z obecného hlediska, tak především s ohledem na novou Hedvábnou stezku,“ napsala na stránkách magazínu Foreign Policy odbornice na Japonsko Céline Pajonová. Expertka považuje Abeho kroky za snahu ztížit Číně její geopolitickou strategii a zároveň udržet multipolární uspořádání světa.

Der Spiegel připomíná, že japonský premiér záměr o veřejných i soukromých investicích na černém kontinentu oznámil už během Tokijské mezinárodní konference pro rozvoj Afriky v roce 2016. Abe tehdy mluvil o 30 miliardách dolarů v horizontu tří let.

Souboj o nerosty

Finanční prostředky mají podpořit především oblast vzdělávání a zdravotnictví. Deset miliard dolarů pak má jít na výstavbu infrastruktury. Za zmínku stojí také skutečnost, že Tokio v Africe již v minulosti do infrastruktury investovalo 32 miliard dolarů.

Čína sází na obnovitelné zdroje. Špinavý uhelný průmysl přesouvá do Afriky

Home - Uhelná elektrárna, Shanxi provincie, Čínská lidová republika

Čína v současnosti mění své zdroje energie ve snaze zvrátit desítky let trvající znečišťování životního prostředí. Jenže příklon k obnovitelným zdrojům má jeden háček: Co bude s pracovními místy a odvětvími, které v novém systému nemají budoucnost?

Například v Tanzanii se za peníze vybudovala první silniční estakáda. Stavba mostu vyšla na 45 milionů dolarů a po dvou letech prací byl otevřen loni v září. V Keni zase japonská Toshiba pomohla modernizovat přenosovou soustavu elektřiny. A v severozápadní části Nairobi se automobilka Toyota zapojila do výstavby geotermální elektrárny.

Zájem o investování v Africe jak ze strany Číny, tak Japonska vyvěrá především z hospodářských zájmů. Obě země jsou totiž zainteresované na nerostném bohatství afrických zemí. Alexandra Sakakiová z německé Nadace pro vědu a politiku se ale domnívá, že Abeho kroky jsou stejnou měrou součástí aktivnější zahraniční politiky Tokia. Otevřenějším směrem totiž Japonsko vykročilo až během vlády současného premiéra.

Podle Sakakiové postupuje japonská vláda v oblasti zahraniční politiky mnohem systematičtěji než vlády předešlé. S ohledem například na zahraničněpolitickou linii amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo hospodářský vzestup Číny se prý Tokio snaží aktivněji ohlížet po partnerech na mezinárodním poli.

Pozor na čínské peníze

Důležitého spojence se Japonsku podařilo získat v Indii, a to i s ohledem na své zájmy v Africe. Vlády v Tokiu a Novém Dillí společně založily organizaci Asijsko-africký růstový koridor. Projekt, jenž vznikl v roce 2017, má za cíl podpořit rozvoj zdravotnictví, infrastruktury a internetu na černém kontinentu.

Izolované Kapverdy jsou premiantem Afriky. Prosperují i bez nerostného bohatství

Kapverdy

Ostrovní stát Kapverdy v Atlantském oceánu se řadí mezi hospodářsky nejvyspělejší země Afriky, a to přesto, že nedisponuje téměř žádným nerostným bohatstvím.

Na tento krok Peking zareagoval s nelibostí. Čínské státní noviny Global Times otiskly článek, ve kterém se mimo jiné psalo, že pokud Japonsko a Indie svůj projekt založily z důvodu konkurence vůči nové Hedvábné stezce, měly by si svůj záměr ještě jednou důkladně promyslet.

Podle Der Spiegelu se však s ohledem na objem japonsko-indických investicí nezdá, že by měl Asijsko-africký růstový koridor představovat konkrétní protipól k čínskému projektu. Čínský prezident Si Ťin-pching na loňském summitu o čínsko-africké spolupráci prohlásil, že Peking africkým zemím pošle až 60 miliard dolarů.

Také s ohledem na celkovou výši zahraničních vkladů v Africe, které čítají 170 miliard dolarů, zůstávají předními investory na tamním trhu Čína, Spojené státy a Francie. Je ale třeba upozornit na fakt, že čím více peněz Peking nejen africkým státům posílá, tím více se pro ně zvyšuje riziko politické závislosti a zadluženosti. Jisté znaky nestability jsou už dnes pozorovatelné například v Pákistánu, Džibutsku nebo na Srí Lance.

Ve spolupráci s Čínou

Tokio teď zdůrazňuje kvalitu a udržitelnost svých projektů, a to hlavně v oblastech, ve kterých se akce s čínským podílem nepodařily. Příkladem může být železniční spojení mezi Mombasou a Nairobi.

Migranti z Mali se vydávají na cestu do Evropy i kvůli západním firmám

Mnozí mladí Afričané jsou absolventy univerzit, ale nemají práci

Od chvíle, kdy se zastavila doprava na železniční trati z Bamaka do Dakaru, dochází na západě afrického státu Mali k ekonomickému útlumu. Pro mladé lidi, kteří přišli o jakoukoliv možnost výdělku, je to signál, že je čas vydat se na cestu do Evropy, uvádí v reportáži z místa francouzský list Le Monde.

Deník Japan Times uvedl, že se provozování trasy po prvním roce potýká se ztrátou téměř 100 milionů dolarů. Japonsko africkým zemím také nechce svazovat ruce různými smluvními podmínkami. Peking například požaduje, aby se na zakázkách financovaných z jeho peněz podílely výhradně čínské firmy a zaměstnanci.

„V neposlední řadě Tokio svými investicemi v Africe podporuje zaběhnutý světový řád,“ domnívá se Sakakiová. Jak dodává, Japonsko své záměry na černém kontinentu dodatečně diskutuje například s OSN nebo se Světovou bankou.

A na rozdíl od Trumpovy čínské politiky prý Tokio hledá možnosti, jak Čínu do svých iniciativ zapojit. Konfrontační postoj by podle odbornice nebyl produktivní.

„Japonsko tak činí jednak proto, aby se Peking necítil provokovaný. A jednak proto, aby se financované země neocitly na frontě, kde by se musely nuceně rozhodovat mezi Čínou a Japonskem,“ myslí si expertka Sakakiová. V souvislosti s tím německý magazín Der Spiegel závěrem připomíná, že Tokio se v roce 2017 rozhodlo s projektem nové Hedvábné stezky spolupracovat.

Spustit audio

Související