Lidem, kteří trpí nouzí, se mnohdy zhoršuje zdraví. Je to dáno hlavně vlivem stresu, každodenními obavami o základní životní potřeby. Američtí antropologové zjistili, že tyto životní prožitky nechávají stopy v dědičné informaci a jejich vliv tak můžou pocítit i další generace. Překvapením byl velký počet míst v genomu, kterých se chudoba týkala. Vztahovala se nejméně k 1500 genů.
U lidí, kteří trpí chudobou, je jiný například způsob, jak tělo reaguje na infekci, jak se vyvíjí kostra anebo nervová soustava. Důvodem je chemická změna, která způsobí, že se některé geny odmlčí. „Metylace, což je úprava DNA nebo bílkoviny v histonu, která pomáhá zabalit naši dědičnou informaci, nemusí být trvalá,“ podotýká biolog Pavel Stopka.
Badatelé z floridské státní univerzity rozluštili záhadu, která trápila jejich kolegy desítky let. Hledali a našli v dědičné informaci myší úseky, které řídí její kopírování. Přišli také na to, že klíčový je čas, kdy se duplikát tvoří.
Právě proto byli vědci překvapení, že vypínání genů se dědí, v případě chudoby jde o dlouhodobou a poměrně rozsáhlou změnu u 10 % genů. Genetický výzkum chudoby vědci dělali na Filipínách. Jednou z věcí, které negativně působí na zdraví, tam byla velká podvýživa.
Epigenetika, která tyto jevy studuje, je momentálně velmi populární oblastí výzkumů. Nadějné je, že vše mohlo proběhnout na velkém množství vzorků, metody těchto výzkumů oproti minulým letům zlevňují. Své výsledky vědci zveřejnili v časopise American Journal of Physical Anthropology.
To, že se konkrétní gen neprojeví, se může stát po splynutí DNA otce a matky. Zoolog Pavel Stopka poukazuje na pokusy kolegů z Harvardu na myších. „Dominantní nebo schopnější myši mají mláďata, která jsou také schopná, i když žijí v horších podmínkách,“ vysvětluje vědec. U submisívních myšek to bylo naopak, mláďata hůře prospívala, i když žila v lepším prostředí. Některé úseky DNA měla totiž vypnuté.
Potomci ale nejsou odsouzeni k tomu, aby zůstali chudí jako kostelní myši, ani společensky, ani biologicky. „V dalších generacích může být preferovaná alela, která modifikovaná není,“ říká zoolog. Každý gen totiž máme ve dvou formách – alelách, jednu dědíme od otce a druhou od matky a záleží na tom, zda se projeví jedna, nebo druhá.
Buněčná bioložka Fatima Cvrčková přirovnává situaci ke knihovně, která odkládá méně půjčované knihy do depozitáře. „Pořád existuje možnost je odněkud vytáhnout, když bude třeba,“ dodává vědkyně.
Pavel Stopka sledoval také vypínání genů u myší nakažených toxoplazmózou, nemocí, kterou vyvolává prvok zvaný Toxoplasma gondii. „Ukázalo se, že myšky, které měly s prvokem problém, vyráběly méně spermií a jejich DNA byla metylovaná v úsecích, které se spermatogenezí souvisí, “ vysvětluje Stopka.
Vědci z dánských univerzit v Aarhusu a v Kodani zjistili, že tempo, s jakým vznikají mutace u člověka, je pomalejší než u našich nejbližších příbuzných, lidoopů. U šimpanzů, goril nebo orangutanů našli za rok o třetinu víc mutací než u lidí. To by mohlo změnit odhad načasování doby, kdy se lidská evoluční větev oddělila od šimpanzů. (repríza)
To, že by se dala chudoba zdědit, může vypadat jako kontroverzní představa. Jsme přece jen tvorové společenští, nejen genetičtí. Ale to, že chudí lidé častěji trpí srdečními nemocemi, cukrovkou či nádory, je už déle známo.
Novinkou je, že, že se to vše promítá do genů: „Epigenetika nefunguje jako cílený mechanismus, který by vypínal jednotlivé geny. Není to jeden cílený útok, ale obrovský útok celé armády,“ dodává zoolog.
Poslechněte si celou Laboratoř, kde biologové Fatima Cvrčková a Pavel Stopka a herečka Martina Hudečková debatují také o výzkumech a studiích o řasách coby čističkách odpadních vod a úbytku stresového hormonu.
Co dělají vypnuté geny? Co víme o vnímání bolesti ? Jak prach z domácností přispívá k obezitě? Hosté: chemik P. Cígler, molekulární genetik K. Janko a herečka L. Krbová.
O lenochodovi z doby ledové, rozdílném stárnutí Japonců a Papuánců a nočním úklidu. Debatují biologové Jan Pačes a Pavel Stopka a herec Ondřej Kepka.
O virtuální učitelce Marii, vlivu větné skladby na paměť a chvále houpacího křesla. Debatují neurolog Martin Jan Stránský, biolog Jan Černý a herečka Valérie Zawadská.
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
