Čeští zaměstnanci mají slabší vyjednávací pozice. Na stávkování nejsme nastavení, míní ekonom Bureš

Ochota Čechů stávkovat není tak velká jako například ve Francii, ovšem v posledních týdnech se stávky přelily i na českou scénu. Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz si ale nemyslí, že se bude jednat o masivní jev právě z důvodu, že Češi nemají stávkování v povaze, a hlavně jim nelehké předešlé roky usměrnily očekávání.

Čtěte také

Petr Holub: Ekonomika se jen tak neprobudí. Proč?

Stávky a protesty vyvolané vysokou inflací jsou realitou napříč celou Evropou a míří hlavně proti vládám, které platí státní zaměstnance. Ve Velké Británii se mluvilo o zimě nespokojenosti a například ve zdravotnictví došlo na nejrozsáhlejší stávku za 75 let existence britského státního zdravotnického systému. Ve Francii pak miliony lidí odmítají navrhovanou důchodovou reformu, kterou na začátku ledna představila francouzská vláda a lidé vyšli do ulic protestovat.

Češi mají jiné mentální nastavení

Podle Jana Bureše, hlavního ekonoma Patria Finance, je logické, že jsou na jedné straně zájmy zaměstnavatelů a na druhé zájmy zaměstnanců. Je ale také důležité si uvědomit, že v dnešní globální konkurenci spolu zároveň táhnou za jeden provaz.

Čtěte také

Velkou Británii ochromují stávky. Ani opozice ale nenabízí řešení, míní novinář Kytka

„Pokud se na to podíváme optikou dnešní situace, tak je pravda, že oproti řadě jiných ekonomik je vidět, že čeští zaměstnanci mají slabší vyjednávací pozice, ať už je to dané nižší odborovou organizovaností, anebo určitým mentálním nastavením Čechů. Tedy, že méně jdeme do nějakého konfrontačního střetu a více řešíme ty věci konsensuálně,“ říká Bureš.

Sám tedy potvrzuje slova i dalších ekonomů s tím, že neočekává, že by se stávky v Česku měly výrazně rozšiřovat a předpokládá, že půjde pouze o ojedinělé případy. Ovšem přiznává, že i on může s dalšími ekonomy situaci podceňovat, jelikož se nyní nacházíme ve velmi mimořádné situaci.

Výrazné valorizace důchodů jsou v české ekonomice něčím ojedinělým.
Jan Bureš

„České domácnosti budou čelit dva roky po sobě pravděpodobně dvouciferné inflaci a výraznému reálnému propadu mzdy. Současně se ale nezdá, že by se zaměstnavatelé chystali nějakým způsobem výrazněji propouštět. Naopak si myslím, že se budou snažit si velkou část svých zaměstnanců napříč ekonomikou podržet. To pak může výrazně zvýšit vyjednávací tlak zaměstnanců a celá situace by se mohla skutečně měnit,“ vysvětluje.

Další valorizační změny?

Podle Bureše se v dnešní době vyplatí, aby státy v Evropě včetně Česka zaplatily za sociální smír. Otázkou ovšem je, jak to udělat co nejefektivněji, aby se nezhoršily strukturální problémy veřejných financí, které v Evropě jsou.

Čtěte také

Důchody jsou v budoucnu ufinancovatelné. Stát ale musí navýšit příjmy přijetím celkové daňové reformy, radí Špidla

„To řešení se stát od státu bude lišit. Je ale důležité jít na to takovým způsobem, aby dědictvím té pomoci sociálně slabším anebo nižší střední třídě nevytanuly nějaké nové trvalé strukturální schodky, a to je velký a složitý úkol,“ míní.

Vláda se nyní chystá projednat změnu tzv. valorizačního schématu. Valorizace přitom penzistům velmi dobře vyvažovaly zdražovaní a ve své podstatě v tomto ohledu patří mezi ty nejohroženější skupiny.

„Ty poměrně výrazné valorizace důchodů jsou v české ekonomice něčím ojedinělým a kdo to má, tak má i plošnou kompenzaci inflace. Myslím si, že by to ale mělo zapadat do celkového konceptu důchodové reformy, ve které se politicky dohodneme, jak nesoulad mezi příjmy a výdaji důchodového systému dlouhodobě řešit, jestli snižováním náhradového poměru, nebo posouvání věku odchodu do důchodu, nebo nějakou kombinací,“ dodává.

Poslechněte si celý pořad Řečí peněz v audiozáznamu. Moderuje Václav Pešička.