Velkou Británii ochromují stávky. Ani opozice ale nenabízí řešení, míní novinář Kytka

Nejdéle trvající je stávka železničářů, která podle Kytky nemá žádné řešení. „Odboráři obvykle stávkují kvůli výši platů. V tomto případě ale jde také o celou řadu strukturálních změn. Britské železnice jsou privatizované, rozdělené do 14 regionálních správ a každá z nich má své problémy a specifika. Během covidu jim vláda nasypala hodně peněz a teď chce, aby snížily náklady a modernizovaly,“ popisuje.

Čtěte také

Filip Nerad: Británie 2022 – rok otřesů, nebo spíš otřesný rok

Většina zaměstnanců ve veřejném sektoru prý byla zvyklá, že platy rostly o inflaci, která ale aktuálně dosahuje 10,7 procenta a pro státní rozpočet by to znamenalo velkou zátěž.

„Premiér Rishi Sunak si zakládá na tom, že on dá krom všeho jiného veřejné finance dohromady. A vůbec není ochoten připustit, že by se třeba ministr dopravy sešel s odboráři,“ doplňuje novinář.

Britové si v 55 mohou vybrat nezdaněnou čtvrtinu své penze a odstěhovat se do nějaké země, kde jsou nižší náklady a lepší počasí.

Za vyšší platy stávkují i zaměstnanci ve zdravotnictví, které se potýká s dlouhými čekacími lhůtami, a to i na ta nejzákladnější vyšetření. „Mám souseda, kterému je 70 let a trpí velkými bolestmi kolene. Nemůže se dostat na vyšetření, natož k operaci. Nakonec dostal pozvánku, ale když se tam dokulhal, tak stávkovali. Těch případů jsou statisíce, ne-li miliony,“ přibližuje.

Není alternativa

Jedním z méně viditelných důsledků covidové epidemie je podle Kytky to, že řada lidí okolo 55 let přehodnotila své životní priority a odešla do soukromé penze, na kterou měli našetřeno. V zemi tak najednou chybí půl milionu lidí na nejrůznějších pozicích, které zůstávají neobsazené.

Premiéru Sunakovi se podařilo do britské politiky po měsících různých veletočů vnést až nudný klid, což spoustě Britů vyhovuje.

„Je to rozhodnutí, které přímo nesouvisí s brexitem. Británie je bohatá země a lidé si v 55 mohou vybrat nezdaněnou čtvrtinu své penze a odstěhovat se do nějaké země, kde jsou nižší náklady a lepší počasí. A počkají pět let, než jim naběhne státní penze,“ vysvětluje.

Čtěte také

Jan Fingerland: Rishi, Kemi, Priti aneb Barvoslepá Británie

Premiéru Sunakovi se prý podařilo do britské politiky po měsících různých veletočů vnést až nudný klid, což spoustě Britů vyhovuje. „Při rezignaci Lizz Trussové se permanentně ozývalo volání po předčasných volbách, nakonec ale i opozice uznala, že by to nepřispělo k uklidnění situace. Všichni čekají, že volby budou v řádném termínu za dva roky,“ míní Kytka.

Mnozí komentátoři prý kritizují i opoziční labouristy, že nepřicházejí s pozitivní vizí a řešeními problémů britské ekonomiky nebo zanedbané infrastruktury. „Když přijedete z Británie do Francie, tak železnice, vodárny, všechno funguje. Pokud jde o stávku železničářů, tak labouristé navrhují zestátnění železnice, ale myslím, že to nemá podporu veřejnosti ani finančních trhů, od kterých by si na to museli půjčit,“ dodává.

Proč přes všechny potíže v Británii nepanuje blbá nálada? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.