Jan Fingerland: Rishi, Kemi, Priti aneb Barvoslepá Británie
Nový britský premiér Rishi Sunak mohl v den svého zvolení do funkce slavit dvakrát. Svůj politický úspěch a současně začátek hinduistického svátku díválí, protože je indického původu a považuje se za hinduistu.
Čtěte také
Sami Britové debatují o tom, zda příchod prvního „nebílého“ premiéra je, nebo není důležitý přelom. V dnešní Británii se natáčejí takzvané „barvoslepé seriály“, v nichž jsou herci údajně obsazováni do rolí bez ohledu na barvu pleti.
Pravda je, že se vzestup Rishi Sunaka obešel bez velkých debat o jeho etnickém původu. Žádný Obama-moment, tak jako v Americe, se tedy nekonal a v britském tisku s uspokojením konstatovali, že nejsou tak posedlí otázkami rasy a identity jako jejich bratranci za Atlantikem. Asi jak kdo.
Cesta vzhůru
Věc má nejméně dva aspekty, celospolečenský a ten, který se vztahuje k politice, a zejména Konzervativní straně.
Čtěte také
Velká Británie, a zejména Anglie jsou dnes už dávno multikulturní a multirasové společnosti, v nichž navíc podíl etnických menšin dlouhodobě roste. Za „bílé“ je nyní považováno asi 70 procent obyvatel, k bělochům ovšem patří i etnické minority jako Židé, případně přistěhovalci z Evropy nebo obou Amerik.
Největší skupinu „nebílých“ tvoří lidé označovaní jako Asijci, což je matoucí, protože zahrnuje jak bývalou Britskou Indii, tedy Indii, Bangladéš a Pákistán, tedy i Sunaka, tak i Čínu a další země východně od ní – britští Číňané se ovšem politice vyhýbají.
Pokud se podíváme na politickou angažovanost, největší podíl příslušníků etnických menšin mají labouristé. Ale překvapivě mnohem větší podíl ve špičkách strany mají menšiny u konzervativců, strany, jejíž členové jsou převážně bohatí bílí muži středního a staršího věku.
Čtěte také
Je to výsledkem konkrétních kroků zejména za předsednictví Davida Camerona, což se ovšem projevilo až v posledních letech. Při volbě předsedy proti sobě ještě v roce 2019 stanuli bílý muž Boris Johnson proti bílému muži Jeremy Huntovi. Ovšem už při letošní volbě nástupce Borise Johnsona byli mezi osmi uchazeči jen dva bílí muži, ostatní tři čtvrtiny byli Britové jiné etnicity nebo ženy nebo obojí současně.
Tentokrát se o vedení strany ucházel Rishi Sunak, tedy Brit indického původu, a Penny Mordauntová, bílá žena, nic takového se v žádné jiné britské straně nestalo. To je o to pozoruhodnější, že historicky prvním katolíkem v Downing Street 10 byl až Boris Johnson.
Bílí nebílí
Británie ale měla vždy velkou schopnost kooptovat různé menšinové skupiny a začleňovat je do ekonomického, uměleckého i politického života, prvním premiérem židovského původu, byť anglikánského vyznání, byl už v polovině 19. století Benjamin Disraeli.
Čtěte také
Tato schopnost má své meze. První černý ministr přišel až v roce 2002. Velká část etnických menšin zůstává na okraji, někdy v dobrovolné segregaci, a ostatně většinou volí levicovou Labour Party. A za druhé Rishi Sunak není typický představitel příslušníka etnické menšiny, nýbrž je zástupcem specifické skupiny.
Na jednu stranu sice má snědou pleť a neanglické jméno, ale jinak je od narození členem elitního klubu. Prošel soukromou internátní školou a později absolvoval Oxford. Zbohatl jako podílník v investičním fondu už jako mladík a později si vzal dceru miliardáře. Není tedy řadovým přistěhovalcem.
A za druhé jeho rodiče patří mezi přistěhovalce pocházející z menšiny uvnitř menšiny, v jeho případě Indů, kteří před tím pobývali v Africe. Podobně se mezi indickým Brity prosazují příslušníci určitých kast a podobně – lidé, kteří mají kvalifikaci, jsou připraveni systematicky usilovat o profesionální vzestup a dokáží se orientovat v komplikovaných vztazích a souvislostech.
Úspěch Rishi Sunaka a jeho dalších kolegů, Kemi Badenochové, Kwasi Kwartenga, Priti Patelové, Aloka Sharmy, Nadhima Zahawino, Ranila Jaywardeny a dalších, může být pro mnoho nebílých Britů vzorem – ale jen do určité míry.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
