Cesta Gustáva Husáka od reformátora k normalizátorovi
Poslední komunistický prezident Československa Gustáv Husák byl rozporuplným člověkem s osudem plným zvratů. Byl jednou z vůdčích osobností Slovenského národního povstání, prvním slovenským poválečným „premiérem“, obětí komunistických čistek, na jaře 1968 reformátorem a posléze hlavním představitelem tvrdé linie totalitního režimu.
Husák (1913-1991) vystudoval práva a živil se jako advokátní koncipient. Už před válkou patřil k předním slovenským levicovým intelektuálům. Do komunistické strany vstoupil v roce 1933. Za druhé světové války se stal členem vedení slovenské komunistické strany a předsednictva ilegální Slovenské národní rady. Podílel se na přípravě Slovenského národního povstání.
Po válce stál v čele Sboru pověřenců plnícího roli slovenské vlády, měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost. Na podzim 1947 organizoval politické provokace zaměřené na nekomunistické pověřence.
V době politických čistek na jaře 1950 byl s dalšími obviněn ze „slovenského buržoazního nacionalismu“, zbaven funkcí i členství ve straně a v roce 1954 odsouzen na doživotí. Podle některých historiků byl jedním z mála, koho brutální metody komunistických vyšetřovatelů nezlomily. V roce 1960 byl po amnestii propuštěn a roku 1963 rehabilitován.
Exprezident vyloučený ze strany
Během pražského jara 68 vystupoval Husák nejprve jako stoupenec reformního proudu v komunistické straně a podporoval Alexandra Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale obrátil a v dubnu 1969 se s podporou Moskvy dostal do čela KSČ. Cestu na politický vrchol završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody. Jediný Slovák mezi československými prezidenty, zastánce tvrdé linie, měl až do prosince 1987, kdy funkci generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ přenechal Miloši Jakešovi, ve svých rukou neomezenou moc ve straně i státě.
V prosinci 1989 musel abdikovat a na jeho místo stále ještě komunisty ovládaný parlament zvolil disidenta a „nepřítele socialistického zřízení“ Václava Havla. V únoru 1990 se Husáka zřekli i komunisté, ze strany, kterou mnoho let vedl, byl vyloučen. Zemřel 18. listopadu 1991 ve věku 78 let, dva roky po pádu režimu, který pomohl vystavět.
Historik Michal Macháček si poslechl všechny dochované rozhlasové projevy Gustáva Husáka z roku 1968 (včetně těch, které jsme pro tento pořad získali z archivu Slovenského rozhlasu) a vybral z nich zajímavé ukázky, které ilustrují Husákovy mimořádné řečnické schopnosti i postupnou proměnu jeho názorů během podzimu 1968. Ta jej nakonec z cesty opatrného politického reformátora z jara 68 přivedla až mezi normalizátory.
Související
-
Jelisej Sinicyn. Brežněvův tajný emisar a jeho spojka s Husákem
Byla cesta Gustáva Husáka do nejvyšších pater československé politiky po srpnu 1968 přímá? Do určité míry ano. Měl podporu Moskvy. A to podporu velmi delikátní.
-
Gustáv Husák a Alexander Dubček. Dva Slováci, kteří fatálně ovlivnili dějiny Československa
Dvojice mužů, která se po krátké době rozpačité (a pragmatické) spolupráce střetla v pookupační části tzv. krizového období 1968/69 o podobu normalizace v Československu.
-
Vzestupy a pády Gustáva Husáka. Byl jako normalizátor menším...
Téměř šedesát let trvala politická dráha Gustáva Husáka, která obsahovala jak vzestupy, tak i pády. Nejvýrazněji se pravděpodobně do naší historie zapsal svou pozic...
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
