Český chemický průmysl vyrostl z jediné továrny na sodu
Ústí nad Labem a Spolchemie – město a chemický podnik k sobě patří už 170 let. Původně sodárna využila blízkost řeky, nové železniční dráhy a uhlí. Šlechtici a boháči založili ústeckou chemičku 13. února roku 1856. Tehdy se jmenovala Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu.
Ústí bylo v době založení chemičky malým vinařským městečkem. Investorům se podařilo přetlačit zákaz úřadů a chemický provoz mohl začít. Ve městě prudce stoupal počet obyvatel a stejně jako se na směny pracovalo, na směny se i spalo.
Podnik nechal postavit celou novou čtvrť a les komínů z jeho areálu neustále kouřil. Od svého založení v roce 1856 do první světové války dosáhl evropského významu. Z Ústí nad Labem se během padesáti let stalo průmyslové velkoměsto se všemi výhodami i problémy, které s tím souvisí.
První mrakodrap v Československu
V roce 1920 z názvu společnosti vypadl přívlastek „Rakouský“. Od té doby až dodnes se podnik jmenuje „Spolek pro chemickou a hutní výrobu“.
Čtěte také
Nové Československo si uvědomovalo význam ústeckého podniku. Spolchemie představovala skoro celý československý chemický průmysl. Novému státu se podařilo společnost finančně i manažersky ovládnout. O síle podniku svědčí i její správní budova v Ústí nad Labem ze začátku 30. let. Byl to vůbec první mrakodrap v Československu, ač se na dnešní poměry může zdát nízký.
Kosmické safíry a mrtvá řeka
Druhá světová válka přinesla opravdové problémy. Centrála společnosti byla odtržena spolu s pohraničím a nakonec celý koncern sloužil nacistické mašinerii.
Čtěte také
Krátkou naději vystřídalo nekompetentní komunistické vedení, podnik se drobil a jeho význam klesal. Přesto se některé úspěchy ústeckým chemikům podařili, první kosmonaut se do vesmíru díval přes umělé safíry z Ústí.
Zařízení ale chátralo a výroba měla neblahé dopady na životní prostředí v okolí továrny. V řece Bílině nežilo nic a střídala barvy podle aktuálního výrobního procesu v chemičce. Kolem areálu se také vybouralo hygienické pásmo, kde raději neměl nikdo bydlet.
Opravdu těžké období přišlo v 90. letech, kdy podnik čelil pokusu o vytunelování. I tuhle krizi ale ústecká chemička vydržela a svoje okolí už nezatěžuje jako v minulosti. Mnohem víc o tom, jak podnik formoval město Ústí nad Labem i český chemický průmysl, uslyšíte v přiloženém audiu.
Související
-
Výroba svítiplynu byla peklem na zemi aneb Cesta energií do našich domácností
Elektrický proud, plyn a centrální vytápění jsou pro domácnosti samozřejmostí. Mnoho lidí nezajímá, kde se berou. Alespoň do té doby, dokud nezačnou problémy.
-
Metanol před deseti lety zabil 50 lidí, aféra rezonovala také ve vysílání Českého rozhlasu
Bezbarvá kapalina s alkoholovým zápachem, je těkavá, hořlavá a silně jedovatá. To je metanol, dříve označovaný jako dřevný líh. Problém je, že se nedá rozpoznat od etanolu.
-
Když před 75 lety vybuchl v Ústí nad Labem muniční sklad, lidé se mstili na Němcích
Dne 31. července 1945 explodoval v Ústí nad Labem muniční sklad. Exploze posloužila jako záminka pro vraždění německých obyvatel města na mostě doktora Edvarda Beneše.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
