Českoslovenští vědci zjistili, že ženský orgasmus souvisí s rovností a láskou, přibližuje socioložka Lišková

Tento výzkum začal přímo v roce 1950. „Trval osm let, byla to série výzkumů, která měla za cíl zjistit, kteří muži jsou skutečně homosexuální. Během výzkum se testovala i možnost homosexualitu takzvaně vyléčit. A už tehdy sexuologové zjistili, že to nejde.“ 

Čtěte také

Jsou konverzní terapie účinné, nebo nelidské? Polská církev chce zřídit léčebná centra pro homosexuály

„Na základě tohoto výzkumu vědci doporučili, když tedy není homosexualita vyléčitelná, aby nebyla trestána. A pak lobbovali u státu, aby homosexualitu odtrestnil. To se u nás stalo v roce 1961 a ve stejném roce dekriminalizovalo homosexualitu u mužů starších 18 let i Maďarsko.“

Československý výzkum byl tehdy zásadní a měl mezinárodní ohlas, dodává badatelka. „Překládal se a zajímavým způsobem cestoval do dalších zemí a na další kontinenty.“

Ženský orgasmus a rovnost

Dalším zajímavým předmětem výzkumu byl ženský orgasmus, pokračuje Lišková:

Čtěte také

Antikoncepce vajíčka nepoškozuje, ale vyvolává falešnou jistotu, říká reprodukční bioložka

„Bádání začalo v roce 1952 a běží dodnes. Naši sexuologové se ženskou slastí zabývají dlouhodobě a už první výzkumy ukázaly, že existují rozdíly mezi ženami v tom, jak si užívají sex v manželství.“

Odborníci tehdy zajímavým způsobem korelovali sexuální spokojenost se širší spokojeností, láskou a rovnostářstvím v daném manželství. „Tam, kde bylo víc lásky a rovnosti, tam bylo i víc sexuální spokojenosti. To bylo zajímavé a podnětné zjištění na tu dobu.“

Sexualita vypovídá o povaze státu

„Ze sociologického hlediska mi přijde zajímavé, že se se skrze tyto a podobné intimní věci dají zkoumat věci veřejné. Skrze sexualitu se dá hodně říci o povaze státu. A to zajímá i vědce na Západě,“ přibližuje Lišková přínos nejen československé vědy.

Čtěte také

Naučte děti, že láska není, když vás někdo do čehokoliv tlačí, říká sexuoložka Androvičová z filmu V síti

Experti z oboru psychologie, sociologie, sexuologie a dalších společenských věd už tehdy, v na začátku druhé poloviny 20. století, přímo mluvili k lidem. „Psali různé příručky, do časopisů, mluvili do rádia nebo televize. Spousta odborníků je ostatně lidem známa do dneška.“ 

„Ale experti promlouvali také ke státu. Takže to nebylo tak, že by stát badatelům diktoval, co mají zkoumat. Z mého výzkumu se mi stále víc zdá, že spíš se odborníci na vědy o člověku potkávali s klinickou realitou a pak s výzkumem chodili za státem a důrazně doporučovali, co by měl dělat.“ 

Spíš odborníci na vědy o člověku ovlivňovali státní politiky, než že by to bylo tak, že by jim někdo z politbyra něco dekretoval.
Kateřina Lišková

Někteří výzkumníci také mohli být železné oponě navzdory ve spojení se zahraničím lépe než běžný občan.

Čtěte také

Jourová: Sexuální menšiny nesmí být dávány na roveň pedofilů. Konce těchto začátků jsme už viděli

„Cestovali na konference a byli s kontaktu se zahraničími kolegy,“ konstatuje Lišková a uvádí, jak taková praxe fungovala. Spousta politik se vyjednala na půdě OSN a ty pak experti přenášeli na národní úroveň a doporučovali státu, jaká opatření má přijmout třeba kolem rodiny a výchovy dětí.

„Takže bych spíš řekla, že odborníci na vědy o člověku ovlivňovali státní politiky, než že by to bylo tak, že by jim někdo z politbyra nebo z Moskvy dekretoval, co mají dělat. Experti měli v socialistických zemích velkou úlohu,“ vyzdvihuje Kateřina Lišková.

Poslechněte si celé Studio Leonardo, ve kterém Kateřina Lišková mluví i o svých stand-up vystoupeních v rámci uskupení Duo Docentky. Připravil Filip Rambousek.