Česká věda je malý rybníček, měla by se víc otevřít světu, myslí si vědec a skladatel Petr Cígler
„Česká věda se posunuje trochu pomaleji, než bych si v kontextu naší země představoval. Ale není to zas tak špatné,“ říká vědec a skladatel Petr Cígler, který se v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd zabývá syntetickou nanochemií a zkoumá využití nanočástic pro diagnostiku a léčení nemocí. Za dobrou zpráva pro přírodní vědy považuje, že se jeho vrstevníci, kteří odešli do zahraničí, začínají vracet. „Důležité je, že tady mají zázemí, kde mohou dál pracovat.“
Na druhé straně tady ale chybí pestrost a česká věda je malý rybníček, připouští Cígler:
Čtěte také
„Je tady doslova jen pár ústavů Akademie věd, které pracují na špičkové mezinárodní úrovni, pak několik fakult, které mají také slušnou mezinárodní úroveň – a to je vlastně všechno. To jsou všechny příležitosti pro lidi, kteří se tady chtějí uplatnit.“
A vysvětluje: „Na co naše věda naráží, je neschopnost některých pracovišť vypořádat se se způsobem, který je na Západě běžný – s tím, jak nabírají nové lidi. Tím myslím, aby se konkurzy otevřely lidem z celého světa, aby se to dělo transparentně.“
Přál by si proto, aby se vedení fakult i ústavů víc otevřelo dalším i světovým vědcům, navíc aby šlo o transparentní výběrová řízení.
V českých vědeckých organizacích je vývoj stagnující, v podstatě není žádný.
Petr Cígler
„Nejzákladnějším problém naší vědy je, že katedry a další organizační jednotky, které jedou ve výzkumu, si udržují systém, ve kterém se obměňuje jen pár vedoucích, navíc jen mezi sebou. Takže vývoj v organizaci je stagnující, v podstatě není žádný.“
Stejně tak se nehýbe ani samotný výzkum, protože pod těmi stejnými lidmi se dělá pořád ten stejný typ práce. „Neposouvá se nikam dál a ani na lidi není vytvářen tlak, aby se vyvíjeli dál,“ myslí si vědec Cígler.
„Vědců je tu malý počet, mnoho z nich se z oborů zná. Je pak trochu trapné, když si musejí vzájemně hodnotit grantové návrhy a podobně.“
„Jen dělám, co mě baví“
Petr Cígler je zároveň skladatelem, jehož díla hrají tuzemské i zahraniční orchestry. Když hovoří o své hudební tvorbě, tak má trochu problém popsat postupy, jakými tvoří.
Čtěte také
„Někdy využívám i trošku matematiky, někdy organizační postupy, které jsem si sám vymyslel. Ale to není zajímavé. U skladatele je to tak, že kompoziční technika je jen metoda či metodika. Do ní ale musíte dát nápad, ideu, která je nějak inspirovaná. Nelze to dělat tak, že se jen pomocí nějakých metod generuje výsledek,“ popisuje.
To, jak lidé vnímají vědce, který skládá hudbu, Petr Cígler neřeší. „Vlastně ani přesně nevím, jak na to lidé nahlížejí. Pro mnohé to může být i obtížně pochopitelné, že mohu dělat dva obory. Může to budit i jistou nedůvěru, jestli to dělám seriózně. Ale o to se moc nestarám – prostě jen dělám, co mě baví,“ uzavírá.
Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiozáznamu, ptal se Petr Vizina.
Související
-
Země ztracených elit. Co vede člověka do exilu a proč odchází tolik lidí z Česka?
Odchod z rodné země může být trestem, nebo šancí. A často je obojím. Jak to, že ti nejlepší často z českých zemí zmizí a už se nevrátí?
-
My vědci musíme být profíci a tu zemi nějak držet i přes to, co dělají politici, myslí si Jungwirth
„Když jsme byli děti a někdo dělal kravinu, tak jsme se ptali: jsi blbej, nebo navedenej? V tomhle případě to nedokážu rozlišit, případně jestli se tam nespojuje obojí.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.