Červená revoluce v Thajsku

Už od víkendu je v ulicích Bangkoku vidět nápadně často tuto barvu. Sto a po dle některých lidí až dvě stě padesát tisíc lidí v ulicích thajské metropole demonstruje za to, aby současná vláda podala demisi a vyhlásila nové volby. Jde o přívržence zmíněného Thaksina Šinavatry, který byl donucen odejít v roce 2006 z funkce, a později byl obviněn z korupce a dalších činů. Dnes žije v exilu v Dubaji, čímž se mimo jiné vyhnul nástupu dvouletého trestu, ke kterému byl v nepřítomnosti odsouzen. Zabavena mu byla také polovina majetku, který se ovšem pohybuje v přepočtu v desítkách miliard korun, takže nouzí netrpí ani teď.

Příznivci tohoto bohatého expremiéra se ovšem rekrutují převážně z řad chudých a nevzdělaných venkovanů. Ti na Šinavatru, jenž vládl v letech 2001-5, vzpomínají jako na politika, který rozběhl nejrůznější programy na podporu chudých Thajců, zejména v oblasti zdravotnictví a vzdělání. Většina z tisíců těch, kdo dnes provolávají jeho jméno, přišla do Bangkoku odjinud, a příznivci současné vlády se spoléhají na to, že za pár dní se tito lidé budou muset na korbách svých náklaďáků a valníků vrátit domů do svých vesnic.

K zastáncům žluté revoluce, tedy současného uspořádání, patří naopak příslušníci střední třídy, podnikatelé, roajalisté, a také armáda – mimochodem, jejich barva je odvozena od tradiční barvy thajských králů. Konflikt červených a žlutých je tedy do značné míry odrazem hlubších hospodářských, politických, ale i kulturních a psychologických štěpení uvnitř společnosti. Někteří vůdcové červených – a nebo snad můžeme říci „rudých“ – mluví o třídním boji a nezdravých privilegiích úzké vrstvy thajské elity. Část bohatých rodin dokonce odjela z Bangkoku, jiní zůstávají doma.

Právě zmíněná armáda před necelými čtyřmi lety odstavila „rudého“ Šinavatru po masových protestech „žlutých“ demonstrantů od moci. Rok a půl po svržení Šínavatry se konaly volby, v nichž jeho příznivci opět uspěli a dostali se do vlády. Vláda Šinavatrových spojenců byla však už dvakrát soudně rozpuštěna, což příznivci červené revoluce považují jen za důkaz toho, že nejen armáda, ale i soudnictví je v rukou žlutých, tedy vzdělané a bohaté elity. Příznivci žlutých si také od té doby během demonstrací a nebo obsazením mezinárodního letiště vynutili politické změny – tak, jak se o to nyní také – a nikoli poprvé – snaží červení. Koalice, o níž se současná žlutá vláda opírá, je křehká, a je také pravděpodobné, že předčasné volby by odpůrci Šinavatry prohráli. Teoreticky se také může stát, že se koalice rozpadne. Současný kabinet se však zatím vzdát nechce, a poukazuje na to, že vláda vznikla na základě voleb, a že požadavek na předčasné volby je nelegální. Současné uspořádání však Šinavatrovi věrní naopak považují za diktaturu, která vznikla nedemokratickým způsobem.

Nyní tedy červení nabírají na energii, a dávají najevo, že současné vláda Apchisita Védžadžívy ustoupit nechtějí. Současné erupci protestů předcházely měsíce menších akcí, v nichž si vyzkoušeli svou sílu, a navíc jde o hnutí velmi dobře organizované, které má k dispozici televizní a řadu rozhlasových stanic. Vláda se musela uchýlit do vojenského tábora v centru města, a hlídají ji tisíce vojáků. Po celém Bangkoku je dokonce na padesát tisíc vojáků policistů, kteří by měli zabránit tomu, aby se situace nezvrhla v nepokoje. To se stalo například vloni v dubnu, kdy se Šinavatrovi příznivci pokusili prosadit své požadavky, ale jejich protesty se vymkly kontrole, při srážkách s policií dva lidé zemřeli, a tisíce utrpěly zranění.

Z hlediska západního světa není dění v Thajsku zdánlivě příliš důležité, jde o zemi, kde jakoby lišky světové politiky dávaly dobrou noc. Není to tak docela pravda, Thajsko je šedesátimilionová země, která je důležitou součástí ekonomiky jihovýchodní Asie, jež se v posledních letech etablovala jako důležité hospodářské centrum. Tato oblast se v posledních měsících začala ekonomicky vzpamatovávat, ale destabilizace, kterou by červená revoluce mohla přivodit, by mohla mít negativní dopad. Už nyní se demonstrace projevily na úbytku turistů mířících do oblasti, samozřejmě zejména Thajska samotného. Ostatně politická nestabilita Thajsko trápí právě ony čtyři roky od začátků žlutých protestů proti Šínavatrovi. Dočasné vítězství červených by mohlo opět pohnout armádu k tomu, aby zasáhla do dění, a naopak jejich nedobrovolný návrat domů na venkov by nijak nevyřešil zdroje nespokojenosti této části společnosti.

Nejdůležitější zatím však je, že obě strany se na rozdíl od minulosti zatím vyvarovaly násilí. Červení příznivci Thaksina Šinavatry si prý udržují dobrou a mírumilovnou náladu, a na ulicích postávající těžkooděnci proti nim nijak nezasahují. Pokud se to tak podaří udržet až do konce demonstrací, tak to možná bude důležitější zprávou, než samotný výsledek protestů. Zatím totiž ani jedna strana nedala najevo ochotu k jakémukoli ústupku nebo kompromisu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.