Čankajšek bojoval proti komunistům, v krutosti jim ale konkuroval

S Čankajškovým dědictvím se země vyrovnává dodnes. V roce 2000 zažil Tchaj-wan malou revoluci: k moci se po volbách dostala Demokratická pokroková strana. Bylo to v dějinách této země poprvé od roku 1949, kdy do té doby vládnoucí Národní strana (Kuomintang) odešla do opozice.

Mao Ce-tung a Čankajšek s americkým velvyslancem Patrickem Hurleyem v roce 1945|foto: Public domain, Historical record of political consultation conference

Přes 10 milionů mrtvých

Demokratická pokroková strana začala s postupným odstraňováním všeho, co ve veřejném prostoru připomínalo dlouholetého představitele Kuomintangu, diktátora Čankajška. Bylo přejmenováno hlavní tchajwanské letiště a Čankajškova podobizna zmizela z bankovek.

Až v prosinci 2017 ale tchajwanský parlament schválil zákon, který výslovně nařídil odstranit po celém ostrově symboly spojené s Čankajškovou vládou. Ulice nebo školy nesoucí jeho jméno jsou povinně přejmenovávány, jeho sochy likvidovány. Zákon rovněž otevřel cestu pro důkladné vyšetření Čankajškových čistek namířených proti diktátorovým odpůrcům mezi roky 1947 a jeho smrtí v roce 1975.

Podle amerického politologa Rudolpha Rummela, který zemřel v roce 2014, si Čankajškovo počínání za celý jeho život vyžádalo 10,2 milionu mrtvých. Spolu se Stalinem, Hitlerem a Mao Ce-tungem řadí Rummel Čankajška k iniciátorům největších vyvražďování ve 20. století.

Vládl tvrdou rukou

Čankajšek při vojenské přehlídce 1966|foto: Les Duffin,Wikimedia Commons,Public domain,©

Tchaj-wan, okupovaný desítky let Japonskem, byl po druhé světové válce předán Číně ovládané právě Čankajškovým Kuomintangem. V roce 1947 Kuomintang na ostrově brutálně potlačil povstání místních obyvatel, kteří vyšli do ulic na protest proti korupci a chybám vlády.

V roce 1949 nacionalistické oddíly Kuomintangu prohrály občanskou válku s čínskými komunisty na pevnině a Čankajšek a další prominentní kuomintangští politici a zbytky armády uprchli na Tchaj-wan. Od té doby Čankajšek vládl ostrovu tvrdou rukou až do své smrti; formálně se poprvé stal prezidentem Tchaj-wanu 1. března 1950.

I když ho někteří lidé považují za hrdinu proto, že se postavil komunistickým silám a sváděl boj s Japonci za druhé světové války, převažuje v posledních letech názor, že v krutostech si nezadal se svými odpůrci. Popravy formou vhazování lidí do roztopených kotlů parních lokomotiv patřily k tehdejší realitě. Postup od totality k demokracii byl na Tchaj-wanu zahájen až v červenci 1987 zrušením výjimečného stavu (platného od roku 1947) a povolením činnosti politických stran.