Byly Babice jenom vraždou komunistických funkcionářů?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Seriál Major Zeman

REPRÍZA | Co se odehrálo na jihozápadní Moravě počátkem 50. let? Neblaze proslulý seriál o majoru Zemanovi událostem v Babicích věnoval dokonce dva díly. Bohužel, pokroucená pravda z televizního seriálu často zůstává v širším povědomí.

Učitel Němec z Římova, jedna z obcí v dané lokalitě, sepsal své vzpomínky:

„Žádný kraj v našem státě neprožíval od začátku roku 1951 tak úděsné období jako jihozápadní část Moravy kolem Moravských Budějovic a Třebíče. Tuto oblast měla naše Státní bezpečnost se svými sovětskými učiteli za místo, na kterém se v této době začne uskutečňovat akce, kterou sami její podněcovatelé nazvali příznačným jménem TEROR. Podle známé poučky J. V. Stalina o budování socialismu za stále se zostřujícího třídního boje bylo třeba těmi nekrutějšími metodami vyvolat všude ovzduší strachu, hrůzy, zastrašit potencionální odpůrce tzv. budování socialismu v naší vlasti.“

Bez návratu do období protektorátu ale nelze daným událostem porozumět: parašutistické výsadky na daném území, rozsáhlá a úspěšná partyzánská skupina Lenka-Jih podnikla řadu akcí proti nacistickým okupantům. Bez domácí podpory, statečných sedláků, mlynářů a farářů, by nic z toho nebylo možné. Právě za to někteří z nich po osvobození získali nejen uznání, ale také se zapojili do veřejného života. Byly to osobnosti, které byly veřejně respektovány.


Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek. Režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu je historik Michal Stehlík

Nepřátelé komunistických pořádků

Celý kraj byl ale také charakterizován silnou religiozitou. S tím souvisí i výsledky voleb v roce 1946. Na rozdíl od ostatních částí republiky zde nezvítězili komunisté, ale lidovci. Sečteme-li schopnost dotyčných aktivně se postavit totalitě, jejich ideové ukotvení, víru v Boha a politické preference, vyjde z toho zcela jasně území, které nebylo „novým pořádkům“ zavedeným po únoru 1948 nakloněno. Součástí pak je i neochota zakládat zemědělská družstva, která měla být základem takzvané kolektivizace.

Propaganda, která byla všudypřítomnou, ale nevzbuzovala u řady lidí přesvědčení a oddanost nově nastoleným komunistickým pořádkům. Naopak věřili, a možná také chtěli věřit tomu, že přece demokratický svět nemůže jen tak nečinně přihlížet vzniku nových totalitních systémů. Očekávání možného konfliktu – i válečného – bylo také jedním z prvků dané atmosféry. A jak se říká, tonoucí se i stébla chytá…

Památník zastřelených funkcionářů MNV, vybudovaný za normalizace

Jak uvádí historik Michal Stehlík ve své knize Babické vraždy: „V babickém případu se spojuje tragický osud obětí zločinu i obětí komunistické justice, atmosféra strachu, postup režimu proti katolické církvi, tlak na selský stav v rámci kolektivizace, propaganda i osudy mnoha nevinných lidí, které doslova pozřel vír několika měsíců dramatických událostí ve zdánlivě ztraceném a nevýznamném regionu Vysočiny.“

Co se stalo v Babicích?

Pokud zůstaneme jenom u strohých čísel a faktů, celkem bylo v osmi rozsáhlých soudních procesech odsouzeno 107 osob, z toho 11 k trestu smrti. Ale do jisté míry byly odsouzené také jejich rodiny, které byly v řadě případů vystěhovány a žily v nuzných a lidsky nedůstojných podmínkách. Přičteme-li k tomu, že těch se pak rehabilitační řízení netýkala, tak jsou to desítky dalších obětí. Na popraviště se dostávají i lidé, kteří byli již od jara 1951 ve vazbě, takže s vraždami komunistických funkcionářů počátkem července 1951 nemohli mít nic společného. Nebo lidé, kteří v babické škole prokazatelně nebyli a s danými vraždami neměli co do činění.

Stačilo, že se pouze „někde s někým potkali“ a hodili se do celého ďábelského soukolí, které řídili čelní komunisté spolu s estébáky. Někteří z nich byli dokonce klasickými provokatéry. Co na tom, že to bylo dokonce i v komunistickém státě nezákonné. Ale zákonnost a spravedlnost, to bylo to poslední, oč v dané době a v daných událostech šlo. Vše bylo v rukou komunistů, existovala takzvaná bezpečnostní pětka a ta rozhodovala již před „soudem“ o trestech.

Rozplétat jména, místa a události den po dni není vůbec jednoduché, ale je to zcela příznačné pro krutá 50. léta, i pro to, jaký byl takzvaný druhý život Babic. Využívala je propaganda, vytvářely se dezinformace a dezinterpretace, a tak se potvrzuje neblaze proslulé „goebbelsovské“ rčení, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související